kecy

Inori.

3. května 2012 v 22:07 | Hiki
Saké. Ano, samozřejmě nevím, o čem mám psát, ale nějak jsem dostala náladu se spojit s anonymním internetem, s vámi a Kim-chan (s kterou jsem každý den). Ale však něco se najde.
Normálně, poslední dobou si všímám, jak jsou lidé ovlivněni svou rodinou. Celý jejich život je postaven právě na ní. Skoro celý charakter je založen na naší výchově. Naše vnější i vnitřní stránka je plná dědictví po rodičích. Děláme gesta, říkáme věci, máme názory, které jsme okoukali právě od nich. Bohužel pak nám dochází, že některé věci nemůžeme určitým lidem ani vyčítat, protože tak prostě byli vychováni. Na naší rodině je závislé také to, do jakého prostředí se narodíme, zda budeme mít dostatek finančních prostředků, a tudíž hodně příležitostí. Je děsivé, co rodiče mají na svých bedrech. Přecejen trochu začínám rozumět té velké zodpovědnosti. A víte, jak jsem nadávala často na moji rodinu? Na naše vztahy a tak? Už budu mlčet. Fakt budu mlčet. Moje je úplné nic ve srovnáním s DeiDei-chaninou rodinnou situací. Ta má doma fakt peklo. Něco, co se vyhýbá normálnímu lidskému rozumu. Opravdu ji obdivuju, jak se drží. ._.
Hej, mimochodem jsem našla svou životní roli. Jsem ta hodná kamarádka dohazovačka. ALE FAKT. Jo a nemůžu jet na animefest, na který jsem měla jet zítra na tři dny s Ane-chan. A já se těšila celý rok a moc jsem nepochybovala, že bych nejela. A proč nemůžu? Protože jsem malá (mám příští měsíc šestnáct), budu přepadena a znásilněna. Když jsem řekla, že se budem pohybovat hlavně v těch budovách, tak řekli, že něco takového se může stát i tam, že prý nějaká parta přijede a blablabla. Myslím, že moje matka si plete nevinný animefest s nějakým punkovým koncertem.
Já: Mami, ale já nepůjdu za tou partou a fakt je nebudu prosit, ať mi dají drogy!
Matka: Tak ti to nalejou do pití!
Já: PANE BOŽE!!
Matka: Nebuď naivní.
*dead*
Ale budu moci jet příští rok, protože za ten jeden rok budu ošlehaná životem a naberu strašně moc zkušeností! A chudák Ane-chan. Chudák Ane-chan~
Bože, vlastně jsem poslední dva měsíce na základce. Nevím, na jedné straně mi je líto opustit všechny ty lidi (jak blízké, tak i ty, kteří mi lezou na nervy) a na druhé straně chci vypadnout. Ale to je asi normální. Jo a kdyžtak jsem nebyla přijata na ten druhý gympl, ale to nevadí, protože bych šla stejně na ten první. :'D
A chci emařit, protože jsem dočučela na HIMYM. Doufám, ŽE BUDE OSMÁ SÉRIE~ A mimochodem, mám tumblr. >.<
Myslím, že to bude pro dnešek všechno. Dobrou.

The ruined city still remains beautiful.

24. dubna 2012 v 21:58 | Stalinovo benjo

Ach, to strašné období je konečně u konce. Ano, Hiki má přijímačky za sebou. And..
Minulý víkend byl hrozný. Celý den jen sedět v pokoji na posteli u notebooku a učit se, zatímco slunko svítí do okna a veselé hlasy lákají ven. Mé sebevědomí bylo celkem průměrné, než přišel nedělní večer. To jsem začla zjišťovat, co všechno neumím a byla jsem histerická. Hodně histerická. Jsem ráda, že bratr přišel až pozdě večer. :'D No, pondělí. Když oznámili, že zájemců je 119 (berou 60), tudíž jedna polovina vypadne, dělalo se mi mdlo. Čeština byla lehká, ale ta matika. K-a-t-a-s-t-r-o-f-a. Fakt nemám logické myšlení. A další večer, další zjištění, co všechno neumím, další histerie. A dnešek. Čeština byla těžší, ale pořád se dala. Zato ta matika. Sic myslím, že byla lehčí než v pondělí, ale ať už to je možné, jak chce, to byl asi ještě větší propadák. Zatím vím o jednom příkladu, co mám dobře. :'D Takže jsem šla domů s hlavou plnou myšlenek, že se nedostanu nikam, co budu dělat. Další a další slzy. Ale za co se budu stydět do konce života.. Odpoledne jsem šla s mamá na třídní schůzky a když třídní řekla: Tak co?, tak jsem měla zase slzy v očích. Bože, proč mám takovou blbou vlastnost, že když mě něco sere a někdo se zeptá na tu danou věc, co mě sere, tak se mi chce brečet?! Samozřejmě to poznala, takže měla k tomu nějaký vcítěný řeči. ._. No, během několika dílů HIMYM jsem byla už v klidu. A pak když jsem vyvenčila psa a koukla na net, jestli už jsou výsledky zveřejněny a taky že byly (z toho z pondělí) a...
PŘIJATAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA~
Zázrak, zázrak, right? ^^ A to jsem byla 22. Fakt. Zázrak.

No, já vím, jak to je děsně zajímavé a že všechny to zajímá, ale. Prostě mi držte palce i s tím druhým gymplem.
Mír s vámi, lidi.


Say we'll continue being together.

15. dubna 2012 v 1:18 | Tmavovlasá panna

Did you know we would never see each other again?

Bože. Proč se cítím poslední dobou tak divně? Jako kdybych byla plná všech těch věcí, které jsem utlačovala a namalovala přes ně nepřítomný úsměv. A teď jako bych měla vybuchnout. Přesto že se cítím tak prázdná. Nevím, ale připadá mi, jako bych "přežívala". Každý den se vzbudit, splnit to, co mám a jít spát. A i když mám před sebou tolik věcí, na které se mám těšit, tak mi budoucnost připadá nějak bezcílná. Chodím jak tělo bez duše, ani nijak nemyslím, mám problém se soustředit. A jsem protivná na lidi. To, co jsem nechtěla. Nikdy. I když si píšu s někým přes internet, jsem mimo, skoro toho člověka ignoruju, nevím, co mám odepisovat, píšu samé nesmysly. Seru je. A to jsem byla většinou člověk, s kterým si lidé psali rádi. Nevím, celkově si připadám mimo společnost. Poslední dobou nevím, co mám dělat. Jak se tvářit, jak zdravit, jak se chovat, o čem mluvit. Vše, s čím jsem neměla nikdy problém. I vedle Kim-chan si připadám jak blb. Ne, nechci, aby to vyznělo zle oproti ní, ale vždycky na tom byla se společností o něco hůř než já. Přeju jí to, jen to je trochu smutné.

Respektujme, že jsem velmi, velmi ospalá, ok?

We're running to the edge of the world, ruuning, running away.

10. dubna 2012 v 16:23 | Hiki

Zdar. Tento článek jsem napsala včera, ale protože náš milý internet fungoval spolehlivě jako vždy, přidávám ho dneska.

Achjo. Další prázdniny jsou v prdeli. Nevím, předtím mi připadaly tak dlouhé, že toho tolik udělám, půjdu ven s tolika lidmi, pilně se připravím na přijímačky (které jsou přesně za čtrnáct dní x_____x), připravím tu blbou absolventskou práci. Že budou bezstarostné a zábavné. S širokým úsměvem. Netuším, proč uběhly tak rychle. Zda-li to bylo kvůli tomu posranému počasí, které se zlepšilo až dnes či posranému nachlazení, které nás okrádá o všechny kapesníky. Nebo kvůli náladě, které můžu přirovnat k "can you smell the poo burning?". No, takže nakonec si můžu odškrtnout z mého dlouhého seznamu věcí, které jsem chtěla udělat, asi dvě věci. Bože, když jsem doma, tak jsem chcíplá jít ven, a když jsem doma, tak jsem znuděná jak prase. A když už projevím nějaký zájem o vnější svět, tak je pozdě a nakonec zůstanu u nudění. Ale už jsem znuděná i z toho internetu. Nic mě nebaví. Už aby ta škola začla, nejspíš mi chybí kontakt s lidma (jo, mluvím, jako bych byla zavřená měsíc, ale jsem zvyklá, ok?). Teď se budu muset soustředit na učení a výtvarku. Ať už je květen!

Ale když přemýšlím, tak pít studený ovocný čaj, jíst perníky (které byly udělány pro kluky - nikdo nepřišel), smrkat, čučet na HIMYM, občas na malý kousek modré oblohy vykukující zpod žaluzií a poslouchat otravný smích vašich kryplovských spolužáků, spestřený o Marilynův chraplák, není zas tak špatné. ^^ Jen kdybych se necítila tak prázdná. Moje jednostranná láska ke Koblihovi skončila. I když jsem měla nějaké malé naděje, tak ty vyhasly. On je s Luckou šťastný. A i kdyby nebyl, tak to nic nemění. Každý jsme jiný, každý se pohybujem v jiné společnosti. Vlastně i naše velké přátelství je u konce (nikdy velké nebylo, alespoň pro něj). Když se potkáváme, navzájem se ignorujeme (on si začal! ._.), ani si nepíšeme. Nic. Nevím, jestli mám být ráda nebo ne. Ano, sic to bylo neopětované a dost mě to sralo, ale aspoň jsem měla nějaký pocit. Teď nemám žádný. Žádná hlava, která by byla plná myšlenek na něj, žádné červenání, bušení srdce či svírání žaludku. Nic. It sucks. ._.'

S Kim-chan jsme přespávaly zase u její babči. Celkem nuda, ale aspoň jsme pokecaly jako staré přítelkyně. A taky jsme napsaly úžasný příběh o narkomanovi, jak se stal tarzanem, který touží po orgasmu. Ale nejlepší stejně bylo, jak jsme psaly někdy kolem jedné anonymní SMS Čepce (kamarádovi), jestli nechce sex po founu. :'D Nakonec nás chtěl zažalovat za obtěžování fyzické osoby, což je tretný čin!

Včera jsme byli s rodinou u mojí babči, která perlila, když nám líčila svůj velký plán, co bude dělat, když ji bude chtít někdo vykrást. :DD "Hlava je v dřezu, co mám s tím dělat?!" Vtipné, že? Já vím.

Jo, a ve středu jsem viděla bubeníka. ^^

To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít strach.

11. března 2012 v 17:36 | Příklad
Achjo. Ten čas letí. Až nemožně rychle. Vždyť už je březen. Možná mi připadá, že to utíká tak rychle, protože jsme měli spoustu věcí do školy. Ano, hlavně jak všichni říkali, že druhé pololetí bude úplné leháro. Učitelé jsou nesnesitelní, dávají nám samé přepadovky a úkoly a pak se diví, že se neučíme. Prý že jsme před přijímačkami, tak se máme učit, jak jen můžeme. Jo, určitě, když se máme učit na přijímačky, tak se budeme učit ještě na každou hodinu. Bože, ti učitelé jsou fakt kreténi. Mi připomíná, že ty blbé přijímačky se nelítosně blíží. Už se budu muset začít pomalu učit, snad začnu už dneska (néé, ještě musím uklidit chodbu, vyčistit spálené hrnce, nakrmit zvířata, vyčistit králíka, udělat do školy a cvičit na klávesy~). Těžký život. O čem jsem psala? Aha, proč mi připadá, že všechno rychle běží. Navíc mám hodně kroužků, takže přijdu ze školy domů, jdu do kroužku, přijdu domů, najím se, nakrmím zvířata, udělám věci do školy, někdy stihnu jít na chviku na notebook, pak se osprchuju a jdu spát. No, nesmím to brát tak pesimisticky. Když se ohlédnu, co jsem zažila od začátku nového roku, tak toho bylo celkem dost. Jop, fakt toho bylo celkem hodně. Teď mě štve, že nepíšu pravidelnější články a nezapíšu sem své děsně zajímavé zážitky. Ale jak se říká, nikdy není pozdě, takže...

Tohle je hlavně pro mě, protože se bojím, že to zapomenu, ok? :'D
- brigády u otce (jednou za měsíc uklidím otcovou kancelář. :'D ale mám to ráda, aspoň se projedu busem a po úklidu si dáme pizzu. :3)
- hororová čajovna (jsem hrdou členkou dětského zastupitelstva, které má nastarost jednu místní čajovnu. byla jsem za zombí čísnici v noční košili. ^^)
- se školou v divadle (v beskydském na shakespearově hře "něco za něco". děsné porno.)
- pěvecká soutěž (soukromých uměleckých škol - školní kolo. zpívala jsem ještě s jednou holkou a i když jsme vyhrály první místo, tak jsme nepostoupily o ČTVRT BODU!)
- lyžák
- vysvědčení (samé jedničky a jedna dvojka z matiky. ._.)
- přespání u Kim-chaniné babči (nebylo nic moc, ale s kim-chan jsme upekly cheesecake! sakra, teď jsem na něj dostala chuť. ._.")
- modré vlasy (ano, mé krásné tmavě modře podbarvené vlasy, které byly drahé jak prase a které se vymyly hned po prvním mytí a z které mám teď hnusnou vyblitou. o__o)
- bratrův koncert Asking Alexandria (bratr byl na koncertě AA v praze, hajlz. a i když to není můj zážitek, chci si to pamatovat. xD)
- hudební čajovna (to jsem byla za heavy metal. :'D návštěvnost byla minimální, ale aspoň jsem otrávila těch pár lidí svým krásným zpěvem na karaoke. :D)
- zápis (s deidei-chan a miyu-chan jsme vypomáhaly při zápisu do prvních tříd - byla jsem víla. :'D)
- čajovna + kino (první jsme šly s kim-chan do cizí čajovny s valentýnským tématem, a potom jsme šly s holkama z béčka do kina na Signál, protože měly lístky navíc. :'D)
- aquapark(s papa a kim-chan jsme jeli do aquaparku, kde jsme jezdily s kim-chan nonstop na tobogánu, hrály si na dannyho a bena a vyřvávaly si plíce. nebo jsme zpívaly doki doki. >.
- jarní prázdniny (byly na krůtu. rychle uběhly a byly nudné. ._.")
- přihlášky na střední (na dva gymply. ._.')
- otaku čajovna (anoano, anime a manga! 8D to byla asi nejzdařilejší čajovna až teda na kuchyň - pokusy udělat sladkou rýži s ovocem a dango. :D)
To je vše, na co si vzpomenu v momentální chvíli. :P

A když už jsme u toho shrnování, tak bych mohla sepsat i hlášky...
Hovna. Konzerva hoven. Zavařenina hoven.
"Jak chutnala stolice?" "Byla výborná."
Yu se plácne konzervou hoven do čela.

S kloboukem... s kloboukem! Dejte ještě sem... müsli s kloboukem! S kloboukem! Dejte ještě sem... naposledy! Lalalá, lalalá! Lalalalá, lalalá~
Wo ist mein Hut?! Wo ist mein Müsli?! Wo ist mein Hanchen?!

Já jsem novelista, já píši novely.
Já jsem školník, já kradu papuče.

Zaútočili na něj kohouti!
Zaútočili na něj klobouci!

Vždycky jsem chtěla černého kluka se zelenýma očima.

Satan! Miron z nebes! Je ovládnutý koblížkovou silou!

"Co podniknem?"
"Kolik stojí salám?"

"Tak jsem přiběhla a řekla, že můj otec vyvraždil celou rodinu. A ona, že mám počkat, že jde vynést odpadky."

Danny Bruceová.
Ben Worsnopová.

"Dvacátý osmý Barney. Dvacátý devátý Barney. Dvacátý desátý Barney."

*dead*

Nechápete, což?

Hey, do you remember?

23. února 2012 v 1:30 | Hiki
Šáj (mento, pamatuješ?). Ne, tentokrát se nemám na co vymluvit. Přece jen máme jarní prázdniny.

Jak už jsem slibovala, chci objasnit svůj milostný život, so.. Are you ready?

První bych měla začít u Milana. Ano, jestli si vzpomínáte na toho chudáka kluka, který mě miloval celý rok a půl? Ani nevím, proč jsem byla tak tvrdohlavě neústupná a pořád ho odmítala? Možná proto, že jsem byla blbá. Možná proto, že jsem ho viděla jen jako kamaráda. Možná proto, že se do toho všichni pletli. Možná proto, že jsem to nebrala vážně. Možná proto, že jsem měla ze vztahu strach. Hodně lidí říkalo: Budeš toho jednou litovat. A samozřejmě že na jejich slova došlo. Jo, myslím, že to bylo nějak na začátku listopadu, kdy jsem začla Milana sledovat jinýma očima. Nevím, jestli to bylo, že jsem vyrostla ze své hlouposti či proto, že někdy o prázdninách se mě rozhodl vzdát (spíš to druhé). Asi platí: Člověk si uvědomí, co měl, až to ztratí. Fakt si nemyslím, že to byla láska nebo aspoň si tím nejsem jistá. Jen moje hlava byla plná vzpomínek a představ o šťastné společné budoucnosti. Ale nic jsem nedala najevo z prostého důvodu - nebylo to fér. On se snažil rok a půl a když se ode mě konečně odpoutal, tak ho mám do toho zase tahat? Navíc mi bylo jasné, že už si nemůžu tolik fandit. Co když se přesměroval na někoho jiného? Ale aspoň jsem chtěla říct, co cítím. Naposledy se omluvit a poděkovat za všechno. Ale když rok 2011 vystřídal rok 2012 a já se rozhodla jednat, potvrdilo se, že se zaměřil na někoho jiného. Na moji dobrou kámošku - Lucku (Kopeček, zda se chytáte). Tak mi nezbylo nic jiného, než se smířit s tím, že mezi námi je už definitivní konec. Všechno jsem ukončila valentýnkou (romanticky poslanou přes školní poštu), kde jsem napsala všechno, co jsem chtěla říct - krom toho malého detailu, co jsem k němu těch pár měsíců cítila.

Bubeník, hahaha. Pamatujete na ten trapný článek, že nevím, jak se chovat v cizí společnosti? A vzpomínáte na zmínku o blonďatém bubeníkovi v červených kalhotách? Tak když jsme byli se školou asi před měsícem v divadle, tak tam byl taky se školou. To bylo jen: "Kiiiim-chaaaan~ Bubeník! Bubeník!!" "Kdeeeeee?!" No, asi po jednom či dvou týdnech ho potkala Kim-chan - "Prostě jsem šla a naproti mě kluk v červených kalhotech. Přijdu blíž a vidím blonďatou helmu. AAAAAA!" Po pár dnech jsem prolízala bratrovy fotky z nějakého maškarního plesu a vidím nějakého blonďatého kluka. Dlouho jsem měla dilema, ale nakonec jsem usoudila, že to není bubeník, ale že to je nějaký další ňuňák, který chodí na gympl, kam se chci hlásit (i s Kim-chan). Den na to jsem projížděla ňuňákův facebook a moje dilema se zvětšovalo a zvětšovalo. Rozhodující byla jeho fotka v červených kalhotách. Takže si zapamatujte, že červené kalhoty jsou jeho poznávací znamení! Jinak co mé sledovací manévry přinesly za ovoce: Je bratrův kámoš. Nejspíš je nezadanný. Chodí na gympl, kam chcem jít. Bydlí v sousední vesnici (Kim-chan, to není vesnice, ne? Jak to nazvat? :'D). Jeho rodina má v té "vesnici" hospodu. Je jen o rok starší. Nosí cool oblečení. Poslouchá super hudbu (to, co já + Rammsteiny a Iron Maiden). Vlastní boží Rammsteinovské triko, které mu musím ukrást hned po té, co ho znásilním a poslat ho ZKA-sama. Hraje na bicí a el. kytaru. Jo, a když byl menší, tak byl skaut. :D JE. TAK. COOL. ŽE. Achjo, jsme takové stalkerky.

Koblížek. Ano, ten Koblížek z lyžáku. Všechno začlo na tom lyžáku - hned první den. Mně i Lucce (Kopečku) se líbil, a tak jsme probíraly celý večer, jak vypadá suprově s mokrými vlasy. Pak takové večery nenásledovaly, maximálně jsme nasazovaly taký ten innocent ksicht s růměncem ve tváři. A mně se líbil čím dál víc. První to bylo jen podle vzhledu, ale když jsem začala poznávat i jeho osobnost.. Ale i když jsme přijeli domů, tak jsem to nebrala moc vážně. Ale když mi Lucka o pár dní později napsala, že se dozvěděla, že se líbí Koblížkovi, tak jsem se rozbrečela. A pak to začalo - všechny ty příznaky hraničící s láskou: zimnice, myšlení na něj nonstop, brečení, rudnutí, dementní usmívání, bušení srdce, tíha na hrudi, svírající pocit v břiše. Vše bylo ještě horší, když si vybral zrovna mě jako prostředníka, který mu bude dohazovat Lucku. Ta tíha se zvětšovala a zvětšovala a já si nepřála nic jiného, než se jí zbavit. Takže když jednou ze mě páčil, co mi je (o to se snažil už jeden/dva týdny), tak jsem se vzdala a řekla mu, co cítím. Mé první vyznání lásky v životě! První jsem měla obavy, co mezi námi bude. Ale nakonec on byl ten, který se ozval jako první a dělal, že se nestalo vůbec nic. Ale pak na to stejně přišla řeč. A ještě to berem s humorem, proč ne. Teď jsem ráda, že jsem to udělala, protože ta tíha zmizela a navíc mi připadá, že si rozumíme nějak víc. Můžeme být upřímní a klidně se bavit i o onom trapném tématu. Potom mě trápilo "jen" to, že to je zcela jednostranné. Navíc mi nepomáhalo ani to, jak Lucka zářila štěstím a vyprávěla mi, jak spolu chodí každý den ven a co všechno dělají. Ale úsměvné je, že všichni tři jsme si navzájem něco poslibovali a navzájem si to řekli. U nás asi sliby chyby platí dvojnásob. Ale to už je jiný příběh. Mám předsevzetí, že se musím od něj "odpoutat" a zatím mi připadá, že to vypadá slibně. Ale už vidím, že jakmile ho uvidím v pondělí, tak půjdu až do našeho nejvyššího patra celá zrudlá a s dementním chichotáním. Však proč se nezamilovat do vlastního bratrance přes koleno, který se mi líbil už před dvěma roky, s debilním melírem a který je o dva roky mladší? Proč ne.

Čtenář: Děláš si ze mě šprťouchlata?!
Já: Mé srdce udělalo kotrmelec.

Nebe padlo.

12. února 2012 v 22:10 | Anální krysa
Zdravím. ^^ Ano, žiju, ještě žiju. :'D Ale buď jsem neměla čas, byla na lyžáku nebo neměla náladu. Víte, těžký život.

Lyžák. První jsem měla velké obavy, ale nakonec to byl nejlepší lyžák, jaký jsem si mohla přát. ^^ Vytvořili jsme si tam bezva partu, kterou jsme pojmenovali Přátelé zeleného údolí. :'D Tvořili ji: já - Anální krysa (když jsem vylezla z bazénu, tak jsem měla mokré splihlé vlasy a rozmazané oči, tak jsem byla přirovnána ke kanální kryse, ale jeden kluk si to upravil na anální), Lucka, spolužačka - Kopeček (no, řekněme, že je dobře vyvinutá), spolubydlící - Kuře (ani nevím, jak k tomu přišla :D), Milan, spolužák - Fantomas (když jsme byli v muzeu, tak napsal do návštěvní knihy: Byl jsem zde. Fantomas), Fantomasův spolubydlící - Koblížek (protože mu tak říkala naše legendární učitelka Drátěnka) a Fantomasův a Koblížkův spolubydlící - Křeček (protože prostě vypadá a směje se jako křeček :D). No, někdy se přidali ještě Eva (naše spolubydlící), DeeDee (spolužačka Kuřete a Evy) a Klobása (náš spolužák :D). Všichni jsou tak super. ^^ Ty naše gaučingy se vryjou do paměti. Ty naše kecy. :D To bylo fakt po dlouhé době, co jsem se tolik upřímně nasmála. Stejně bylo nejlepší, když jsme skončili poslední noc všichni v jedné posteli a jen taktak se vyhnuli ředitelské dutce a těhotenským testům. :'D No, jestli se mám vyjádřit k mým výkonům na snowboardu (mém hvězdném oranžovém boardu s disko koulí a černoškou).. bolestivé, velmi bolestivé. Jen po jednom dni jsem byla tak domlácená a unavená, že jsem myslela, že umřu. Ale poslední dva-tři dny už jsem byla zvyklá, takže to bylo v pohodě. :D První to vypadalo s mým talentem nadějně, ale když jsme začli dělat zatáčky, tak jsem zaujmula místo zdržovatele družstva. Ale po jednom a půl dni tvrdé dřiny a velké Alíkovy (našeho instruktora) pomoci, jsem to zvládla a stala se jedním z nejlepších v týmu (i když na Fantomase a Koblížka fakt nemám). A co je hlavní? Baví mě to. ^^

Ou máj faking gát, to jsem chtěla napsat ještě dlouhý článek o mém milostném životě. ._.
Jór nájf, máj bek, máj gan, jór hed, ten si nechám na jindy.
ÁJ NÝD E DAKTR BEJBY ÁJ SKÉRD
KOKOSU JEDEN

Tunel se uzavírá..

22. ledna 2012 v 1:30 | ... *fů* Andrejko..
Čaute. Že já se ozvu, co? :'D Ale když on není čas a když už nějaký je, tak ho využívám ke čtení Dengeki Daisy. :'DD

Těžký život, těžký život.

Minulý týden byl strašný. Fakt strašný. Vážně jsem myslela, že se nedožiju neděle. Ledny jsou strašné. Nevím, jaký blb prohlásil, že devítka je procházka růžovým sadem. Že to je nejlehčí ročník, leháro. Zatím mi připadá pravý opak. Nevím, jestli to je tím, že učitelé chtějí, abychom pracovali co nejvíc samostatně, když už jsme ti deváťáci. Či jestli na nás tlačí kvůli střední. Nebo jestli to učivo je prostě tak těžké. Asi mi bylo předurčeno, abych dostala jednu dvojku na vysvědčení, kvůli které se nedostanu na gympl. Díky novému zákonu, že se můžeme přihlásit jen na jednu školu, nakonec skončím na učňáku. Potom to zkusím znovu na nějakou dobrou školu a budu o dva roky starší než ostatní. Protože si budu připadat jako stařena, tak budu chodit zmalovaná a jednou si mě někdo splete se štětkou. Znásilní mě a já zůstanu jako osamělá matka, která ani nedokončila střední. Když už budu v pozici, kdy si budu moci dodělat vzdělání, vysokoškolské školné bude tak nedosažitelné, že nakonec skončím u zametání chodníků. Plat bude nízký a nebudu moci splácet všechny své dluhy, až spáchám sebevraždu. Tak bude vypadat můj krátký smutný život.

HARD LIFE

A tento týden? Byl celkem klidný. Hodně přemýšlím. O sobě, svých problémech, o ostatních a jejich problémech. Ah, problémy. Poslední dobou mi připadá, že se valí ze všech stran. Pane Jashine, ještě nechci dospět, jasný?! Tak se snažím uklidňovat sezením na parapetu u velkého okna ve třídě a pozorováním sněhu (ano, který už je zase v prdeli). A všichni se diví, že řvu na celou třídu: I WANNA RAPE THIS! V případě nouze zalézám pod parapet a objímám topení. Víte, přece jen se musím připravovat na své budoucí přežívání - pod mostem.

Jsem ospalá (ani poslouchání Doki doki nonstop nepomáhá), takže si půjdu lehnout. Všem lidem, kterým lezu na blog, se omlouvám, ale okomentuju zítra. Teda dneska. Oyasumi.

PS: Mám modře podbarvené vlasy. ^^

Fate.

6. ledna 2012 v 22:43 | Hiki
Lidi, ne, mně se nepodaří nikdy napsat novoroční článek. ._. Takže krapet opožděně:
Vše nejlepší do nového roku 2012! ^^

I když tento rok nemá být nejlepší, prý. Mají být velké společenské a ekonomické problémy, prý. Dokonce se předpovídá krach EU, prý. Je ve znamená draka, takže bude výbušný nebo co, prý. Nojo. Prý.

Když se zamyslím, tak bude i hodně obohacený. Jen si vemte: Nový rok, čajovna, poslední důležité uzavírání známek, lyžák, přihlášky na střední, přestupný rok, snad animefest, přijímačky na střední, olympijské dny ve škole, poslední zvonění, sladké šestnáctiny, východ ze základky, olympiáda, Itálie na kolech, střední, takzvaný konec světa. :'D

Moje novoroční předsevzetí:
- aspoň trochu více dbát na svůj vzhled
- najít reflexně zelenou barvu a obarvit si hlavu
- přestat si kousat rty
- přestat si hryzat nehty
- ožrat se
- zamilovat se
- být více společensky vyspělá
- být spolehlivější a zodpovědnější
- dřív vstávat
- užívat si každého dne ^^

Hiki-chan, no, gambare!

Quiet like the snow..

23. prosince 2011 v 19:17 | Čunislava
Achjo. Všechno je divné. Velmi divné. Nevím, jestli se mám těšit na Vánoce. Vůbec mi nepřipadá, že už jsou zítra. Letos to je divné. Lidé jsou divní. Rodinná atmosféra je na jedno velké zlaté hovno. Ale samozřejmě to nemůže před babčou nikdo dávat najevo, takže kdo má po ruce masku? ^^" I to počasí nijak nepřipomíná zimu. Vánoce jsem milovala odjakživa. Asi bych byla natěšená i tento rok, nebýt té rodinné situace. Jedinné chvíle, kdy to bylo navráceno do starých kolejí, byly ve středu a čtvrtek. Ve středu když jsme měli angličtinu nebo co, konečně začlo sněžit. A sněžilo celý den. A když jsem chodila po bílých chodnících s takovým tím krásným křupavým zvukem pod nohama, tak jsem věděla, proč mám tak vlastně ráda zimu. Ano a teď je venku jedna velká posraná břečka. No a ten čtvrtek. Poslední den školy - vánoční besídka. To jsem si zase vzpoměla, proč tak miluju Vánoce. A pak buch. Přijdu domů, dostanu místo pozdravu jen seřváno, a pak jen jeden řve přes druhého. Ne, už nemůžu. Jak dlouho to budu zvládat jen s tichým brečením na záchodě? Možná by bylo fakt lepší, kdyby se rozvedli. Ale to si neumím představit. S kým bych žila? Jak? Kde? Možná zase zkusím taktiku nasazení falešného úsměvu, který aspoň něco zlepší. A třeba se stane časem skutečností..

Serte na mé sebelítostivé kecy a jashinovsky si užijte Vánoce. ^^

PS: Bakuman je plný mrkajících Hayatů. Neuvěřitelně. Moc. Moc.

Somewhere in my memory..

14. prosince 2011 v 21:21 | Hikari-sama
Jsem přeLovelyComplexovaná. Už podruhé.

Doppelkinn. Ne, nejsem duševně nemocná, jen si rozšiřuju v němčině slovní zásobu o podbradky. Když o tom přemýšlím, tak ještě nevím, jak se řekne podbradek japonsky. Nijū ago. ^^

Bože. Poslední dobou nějak moc božuju. To není dobré. Nechci zradit jashinismus, kterému jsem byla vždycky věrně oddaná. A další podezřelá věc - nějak moc se vysmívám ostatním. Nemyslím to v takovém tom vrstevnickém stylu, ale třeba.. s Kim-chan jdem ze školy a proti nám jde kluk s houpající chůzí. A já vyrsknu smíchy. Další nedobrá věc. A poslední zlozvyk, který mě sere nejvíc, je pomlouvání. Vím, že to není klasické pomlouvání na způsob: dneska piča, zítra miláček forever, ale přesto z toho nemám dobrý pocit. Miyu-chan se začíná totiž chovat téměř stejně jak před těmi osudnými dvěma roky. A i když při mých, Kim-chaniných a DeiDei-chaniných rozmluvách nepadne žádné sprosté slovo a probíráme naše špatné zkušenosti s ní, není to přece jen ještě horší..? ._.

A když už jsme u toho stěžování, konečně si začínám uvědomovat, jak jsem nevyspělá. Vůbec neumím komunikovat s lidma. Takovýma, co nenasazují přátelský úsměv a jejich hlavní cíl je udělat z vás velkého blbce (jak já nesnáším béčko). Vlastně vůbec neumím komunikovat s cizíma lidma v mém věku. Nevím, jestli se mám tvářit příjemně, roztomile, mírně poulit oči jako obvykle, nebo se tvářit znuděně, nepřístupně. Nevím, jestli se mám čučet do blba, pohrávat si s prstýnkem na ruce, bezcílně něco hledat nebo ťukat na mobilu. Pak to dopadá podobně jak dneska. Přijdu jako první z komoráku na místo srazu, kde jsou zatím jen samí cool kluci hrající na elektrické kytary či bicí. A i když po mně furt divně pokukují, očima se vyhýbám jak to jen jde a sedím tam na kraji jak dement. A přitom jen tajně pokukovat po blonďatém bubeníkovi a tiše vyznávat lásku jeho červeným kalhotám.

Od ZKA-sama:

Světlo nemůže existovat bez tmy.

3. prosince 2011 v 0:31 | Hiki-chan
Hikari wa kurayami nashide wa sonzai dekinai.


Myslím, že už jsem vyrostla z dětské naivity, že se lidé dělí na dobré a zlé. Že to je prostě určeno a dobří skončí v nebi, špatní v pekle. Že dobří lidé jsou kamarádi, zlí lidé by si zasloužili zemřít. Moje dětské uvažování nechme stranou. Až čas mi prozradil, že život není tak jednoduchý. Že není možné soudit tak lehkomyslně. Že život není pohádka. A i když jsem říkala (nojo, psala), že lidé se nedělí na dobré a zlé, každý si položí někdy otázku: Jsem dobrým člověkem? Jak prosté. Všichni mají světlé i tmavší stránky, nevěřím, že existuje někdo, kdo byl měl pouze kladné či záporné. Nikdo není dokonalý. Ale to, že si myslíme, že jsme dobří, znamená, že jimi opravdu jsme? Je těžké to posoudit, protože jsme vnímani z více pohledů. Pro někoho můžeme být andělem bez křídel, někdo nás může proklínat. Ale myslím, že to, co si myslíme sami o sobě, je nejdůležitější. Každý snad někdy dospěje do stádia, kdy si uvědomí sám sebe a takové věci zváží. K tomu jsem se přiblížila ve středeční hodině slohu. Celou dobu jsme dělali cvičení, u kterých jsme měli vypisovat svoje vlastnosti, jak kladné, tak záporné (a kvůli tomu nepřišla řada na pana strýčka Harrise). A soused nás měl doplňovat. A nakonec měl prezentovat celou naši osobnost. Je zajímavé slyšet po tolika letech upřímné odpovědi a ne jen dobromyslné vyjmenovávání samých kladných vlastností. A přitom když jsem viděla v mém sešitě, jak DeiDei-chan červeně zakroužkovala sobeckost, závist, žárlivost, lenost a další záporné věci, nijak jsem nebyla naštvaná. Naopak jsem se sama pro sebe usmála. Tohle byl důkaz, že mě bere takovou jaká jsem. Bere mě i s mými špatnými vlastnostmi. Celou dobu se snažím polepšit, zbavit svých špatných stránek, ale proč vlastně? Samozřejmě každý může na sobě něco zlepšit, ale to už se jedná spíše o činy. Po téhle hodině jsem ráda, že jsem tím, kým jsem. A pevně věřím, že jsem dobrým člověkem. ^^ (Pane Jashine, těš se.)

Ano, tahle část připomínala slohovku žáka navštěvující čtvrtou třídu, který strašně důležitě píše o věci, která je všeobecně známá. Ale protože mám v profilu napsané, že jsem dětinská, tak to je v pořádku. :'D

Achjo. Mám nemožné dilema. Na jakou střední. První jsem myslela, že teda půjdu na ten gympl, ale nijak mě neláká ta hromada učení a navíc fakt, že když vystuduju, tak nebudu umět v podstatě nic. A co když nepůjdu na výšku? Tak mám jít na odbornou střední, samozřejmě. Ale já mám strach. Z toho, že když na ní půjdu, tak už mi je dáno, že se musím stát tím, na co je zaměřená ta škola. Nevím, co mě baví, jsem dobrá celkem na všechno, v ničem nevynikám. Tak to je potom těžký.

Pane strýčku Harrisi, pomož mi.


Nadpis článku.

25. listopadu 2011 v 23:28 | Hemi
Saké. Mám nějakou vygumovanou náladu, takže se nebudu věnovat původnímu tématu, o kterém jsem chtěla psát, ale zvesela se vrhnu do tradičního článku: shrnutí týdne.

Pondělí:
S DeiDei-chan jsem šla do kina na Rozbřesk. Ano, byla jsem na Rozbřesku. *hahaha* Nejvíc jsem se těšila na intimní scénu, na zbourání zdi. Edward však asi nebyl natolik vzrušen, že zbořil jen nebesa. ._. Zklamal mě.

Úterý:
V přírodopisu probíráme už x hodin pohlavní soustavu. Tentokrát přišla řada na pohlavní nemoci. A tudíž i na sifilis. Když učitelka popisovala příznaky, došlo mi, že to sedí na mě nebo Kim-chan. A když to ukončila tím, že oběti může dokonce upadnout nos, vyprskla jsem smíchy. Možná to je i tím, že spolužák sedící vpravo zrovna řekl "Michael Jackson.". Důležité je to, že tahle hodina odstartovala moje celotýdenní záchvaty smíchu a nejrůznější retardovanosti s upadnutím nosu. Nebojte, došlo i na masturbujícího Yu. ._.

Středa:
Musím poznamenat, že jsem měla poprvé v životě sen, kdy jsem si viděla přesně do ksichtu. Reálného. Bomba, co?

Čtvrtek:
Achjo. Víte, co je hrozné? Že Mephisto (Pheles) z Ao no Exorcist je odvozen z bájné postavy Mefistofeles, nějakého démona. A že má stejnou loknu a bradku. Ale nejhorší je stejně to, že česky se jmenuje MEZIŠTÁFL. :'D

Pátek:
Dneska jsem byla ve škole jen na čtyři hodiny. Byli jsme spojeni s béčkem. Takoví samí sympaťáci, které děsně žeru. Vážně jsem byla ráda, že na poslední dvě hodiny jsem utekla. Totiž. Já, Kim-chan a její mamá jsme zamířily na den otevřených dveří na gymplu, na který se chystáme jít. Jako osobního průvodce jsme měly jednoho ťutíse, kterého jsme si mohly užívat celou hodinu. A já za ním chodila všude jak blb a vedla intelingentní otázky, zatímco Kim-chan a její máti pochodovaly za náma. ._.' Sayaku. Tak děsně nevím, jestli na ten gympl jít nebo ne. ._.

HIMYM je tak jashinovské~ ^^
- Haha haha hahaha ha-haha.
- Nebo..?

Proč jsou všichni moji oblíbenci gayové?! Prokletí. x___x

Konec děsně vtipného článku. Olé.

Sasayaku.

18. listopadu 2011 v 23:35 | Anďas Heron a jeho těžký život

Je ironií osudu, že čím více se chcete změnit k lepšímu, tím všechno zhoršujete.

- Kdo to je?
- Nevím.
- Znáš ji?
- Ne. Jen vím, že to je holka ze sedmnáctky a že je strašně nepřístupná.


Takže. Moji drazí milovaní (spíš moje drahá milovaná Kim-chan, popř. Ane-chan), Hiki-chan konečně navštívila Prahu. Konečně se může nazývat právoplatným Čechem. ^^ Abych upřesnila situaci, s výtvarkou jsme měli dvoudenní zájezd (středa a čtvrtek). Celé to bylo tak jashinovské~ Učitelka se dala přežít, i když měla ty své nálady a byla vyvedená z míry naším bafáním, na které svedla, že jsme nastoupili do špatného vlaku. :'D Náš kolektiv co by "těch jiných holek" byl superní, tak ať si nacpou sračky do huby. 8D Já, Kim-chan, Johanka a Lucka. ^^ Sakra, asi budu muset vymýšlet taky ty blbé přezdívky pro lidi bez psedonymu, abych odlišila ty se stejnými jmény. Takže Johi a Jogurtek (Jogurtka jsem chtěla odlišit od spolužačky Lucky). Tahle naše skupinka byla vážně bezvadná. Tahle kombinace kámošek je jedna z mála, kde to funguje tak dobře. A to byla Kim-chan nováček. Yay, mám je ráda. x) *bóža* Zbytek naší umělecké vidlácké skupiny tvořily dvě holky, které by mohly dělat klidně amatérské instruktorky a čtvero blbek, které se podílely z velké části na přeoganizování celého našeho výletu a zaměřily náš cíl místo na památky na obchody s hadrama. A jak bych mohla vlastně zapomenout na Kristýnu, které rodiče zakazují koukat na akční filmy, aby někoho nezabila? :'D Všechno bylo tak děsně fajn, jen kdyby nebyla taková zima. Ta byla fakt monstrózní. O____o A jedinné, co mě vážně štve, je, že jsme neprošly všechny památky, které jsme chtěly. Místo toho jsme zbytečně prolízaly obchody. Ani to blbé triko z New Yorkru jsem nemohla mít. ._. Ale za to mám duhové klapky na uši. A placku "ART OF FAHRT". Když už jsme u té placky, tak se musím zmínit o jednom obchodu, který jsme našly. To byl ten nejúžasnější obchod, v kterém jsem kdy byla. Všechno, VŠECHNO CHCI! Všechny ty volánkové sukně, kšandové šaty, mikiny s packami, tašky se slepicemi, batohy s emo králíkem, čepky s pandíma ušima, VŠECHNO! Ale když ono bylo všechno tak drahé. x-x Aspoň že ty placky stály 30,-. :'D (Kdyžtak: Obchod Nirvana - na Václaváku nějaká ulice doprava. :D) A vlastně z toho posraného New Yorkru jsem si odnesla reflexní tkaničky. ^^ Které jsme nosily celý čtvrtek uvázané kolem stehna a v Národní galerii za mnou přišla Italka a zeptala se mě, proč to mám. xDD A ještě musím prozradit, že jsem byla svědkem své první demonstrace, která mě hluboce zklamala. POSRANÍ KOMOUŠI! >__<

Nojo. Nějak jsem se rozepsala.

YOU NEED A DOCTOR BABY? YOU SCARED? 8D

Sebastčan.. baf. *dead*

10.díl Bakemonogatari je po neuvěřitelné době stáhnutý~ Yatta! 8B

I wish I could run away from this ship goin' under.

11. listopadu 2011 v 16:40 | Cool emo dude
Mám zálibu v odposlouchávání cizích rozhovorů na veřejných toaletách, za což můžu vděčit mému pravidelnému zažívání a stolici tiché jako zkušený nindža.

Hej. Ano, jsem líná a veškerý svůj volný čas věnuji sledování starších epizod Glee (pane bože jashine, glee směřuje ke gay seriálu točící se kolem milostných trojúhelníků a poprvé..?). Dobře si vzpomínám na můj mazaný plán, jaký budu mít superní blog. Hahaha. *papapa~ papapa~*
Už zase mám pocit, že mi život utíká před očima. Jojo, jsem mladá, celý život mám před sebou, ale když mně připadá, že všechno tak rychle ubíhá. Ráno se vzbudím, později vstanu a najednou už je večer. Je pondělí a než se naděju, tak je tu víkend. Před chvilkou bylo září a zanedlouho už jsou Vánoce. ._. Co budu dělat, až budu starší?! :'D Možná to je tím, že se zaměřuju zbytečně na jiné věci. Jojo, ten můj malý problém, který mě tlačí do hlavy už řadu let. Omj, prostě to neřeš, buď taková, jaká jsi a žij!
Proč to vlastně dělám..? Sama pořádně nevím. Kdysi jsem myslela, že chci dosáhnout alespoň na paty dokonalosti. Teď to je jen blbost z dětství. Asi bych chtěla, aby mě měli lidé rádi. Aby Milan měl stále ty své úsměvy (nemyslím, že mě má znovu milovat, ale když už spolu nemluvíme skoro vůbec -.-), aby Kim-chan psala články o duševním dvojčeti, abychom s Miyu-chan chodily do Příbora etc. Nebo nevím. I__I Lidé hledající svatozář jsou tak otravní~ 8D

VŠECHNO IGNORUJTE, ONEGAI

Tento článek jsem chtěla původně napsat hlavně kvůli tomu, abych sem napsala takové ty naše demence a novinky, které chci mít uchované v paměti. Hohoho~
- Inna fährt Rad. Du fährst Rad. Wir fahren Rad. Všichni prdí kola~ DX
- Dušičky. Hřbitov je tak uklidňující místo. Hlavně když kurvujete nad babiččiným hrobem a polijete ho celý voskem.
- Už mám doma snowboard. ^^ S velkou disco koulí a černoškou s bradavkama.
- Draci jsou tak super. ^^' Ať už ti karameloví či papíroví.
- NEMOC JE FAJN
- Snape, Snape, Severus Snape. Džambdór~ Voldemort, Voldemort, ou ou, Voldy Voldy Voldemort. Voldy má beztak deseticentimetrovou hadici.
- Příští týden už konečně uvidím Prahu~ ^^
- Hraní na yaoi pár je zábava jen pro retardy. Že Kim-chan?
- Blik, cvak, tančí -someone-. Tohle je můj manžel..
- Motorky jsou ořešačující býci. x_________________x
- MATESU HNUSNEJ
- Gayové jednou ovládnou svět. Ale až po zlém obočí.
- Je fajn vstávat brzo kvůli blbé přípravě na olympiádu a po hodině se dozvědět, že tam vlastně nejdete.
- Je fajn chodit na každou hodinu pozdě.
- Dělat referáty o tom, jakou by jste chtěli žehličku a pračku, je fajn.
- VŠECHNO JE TAK DĚSNĚ FAJN

CHCI!

Může za to emo..?

29. října 2011 v 22:08 | Hiki
Kim má smůlu, já to chtěla první. >D

Ale když nova.cz a tn.cz jsou tak vtipné.. :'D

Achjo. Proč ty prázdniny utekly tak rychle? ._. Jsou mým vysněným obdobím už od začátku školního roku a za pouhý den budou v prdeli. Ale aspoň jsem ráda, že jsem si je užila celkem smysluplně. Takže sem hodlám nacpat své dechberoucí zážitky, od kterých se nebudete moci odtrhnout.

Středa: s Kim-chan a Miyu-chan přespání u Kim-chaniné babči. ^^
- nálada byla první sayaku, pak se otočila o 180°
- "Miluji tě!" "Ježiši!" "Něco se děje..?" "Omj!" "Opětuješ mé city?" "Mně je to jedno!"
- není nad vzájemné vození na zádech (ještě když při tom padáte na všechny čtyři)
- nebo dokonce tančení a hrání na sluhy
- DŽAMBDÓR!
- jsme excelentní zpěvačky, zvlášť co se týče textů
- je sranda si hrát v patnácti na anime scény :'D
- Lavi-sensei řekl sayaku! DX
- Kim-chan narostla fialová nesmazatelná bradka
- Rin, Allen, Light, Naruto a Tamaki mají díru na zadku
- Miyu-chan dokonale předváděla Laviho v akčňáku, když dostala do rukou kladívko na maso ._.
- Matte..
- Sasuke je vypatlaný dement. Alespoň v Kim-chaniném ztvárnění: éééééééééééééééééééééééééééé..
- Kyouya kreslí yaoi porno
- slintáme nad buznou
- "Holčičko, neboj, potom ti představím jednoho milého pána..." "Jojo, to myslí tykvičku."
- novinka: směju se jako umírající čičmůnek

Čtvrtek: s Kájou a Miyu-chan venku
- "Máš tak hezký piercing." "Jojo, jen za dvacetpět korun. K neuvěření, což?" *pokerface*
- "Hoř, ty svině!"
- ohnivé experimenty jsou tak super, i když z něj máte strach ^^
- konečně jsem začla čučet na Durararu

Pátek: doma, později sama a ještě později s Miyu-chan venku
- Kida, Shinra a Izaya jsou tak super :3
- je blbé, když nemáte brýle a k tomu máte opuchlé a uslzené oči, že ani nemůžete určit, kdo na vás udělal "baf!"
- bratr se možná přištěhuje zpátky .________________.

Sobota: s papa a Miyu-chan na výletě
- rodinné obědy jsou sayaku
- náš pes je taký dement
- PODZIM JE TAK SUPER
- vnímání barev na mém foťáku na mobilu už tak super není
- Miyu-chan spadla ze stromu
- a má něco s nohou ._.
- Izaya se líbal s Usagim, aby si zachránil život před drakem, který ho měl zabít (takové mám sny, prosím)
- retarded horse čtyřievr
- budu muset zapracovat na mé slovní paměti
- neteče teplá voda, sayakuuuu
- CHUDÁČEK YUU~ (nový díl Sekaiichi)
- asi si zahraju nějakou hru, střílečku nejlépe

Huh. oO

Ima tada shiri taino eien janai..

20. října 2011 v 21:02 | Ciel Heron ._.
Zdravím, pozemšťané. Haha, po delší době nemám moc dobrou náladu. Dobrou. Blbou. Mírnou depresi. Depku. Haha. Nevím, kolik procent z toho zaujímá fakt, že mi zbývají poslední tři díly Kimi ni Todoke. Na tom jsem poslední dny závislá a koukám nonstop, když jsem doma. Kazehayův buznovský hlásek, který má, když je v rozpacích, mi bude chybět. Stejně ho žeru. :3 No. Přejděme k hlavnímu tématu. Dneska jsem měla po delší době řeč s Luckou, s kterou samozřejmě nebylo žádné jiné téma, než kluci. Když odcházela, chviličku přišla řeč i na Milana a na jejich konverzaci přes icq. A dala mi brouka do hlavy. Víte, když jsem koukala na to Kimi (jojo, Kim-chan), tak mě napadlo, jestli odmítnutí vážně tak bolí. Jaké to asi je, když milovaná osoba neopětuje tvoje city? A že já jsem byla milovaná. A dlouho. Všechny ty gesta a pozornosti. A to mu vydrželo déle než rok. Vlastně v únoru to budou dva roky. Nevím, kolik lidí by udělalo toho tolik jako on. Netuším, jestli se najde nějaký člověk, který by mě měl rád i přes můj neatraktivní vzhled, moje nálady, dětinské a střeštěné demence. A přesto jsem byla k němu taková, jaká jsem byla. Kdyby to bylo aspoň pouhé odmítnutí, ale co všechno posmívání a tak? (Kim: Ano, vím o Mlčení jehňátek.) Někdy až přecházení k využívání. Musím navázat na minulý článek, kde jsem psala o vážení lidí (ne, jejich hmotnost, to fakt ne). Ale někdy bych chtěla nakouknout do té jeho inteligentní hlavy a zjistit, co si opravdu myslí.

Na uklidněnou:























^3^
Ehm. Sayaku.

OH YES!

16. října 2011 v 0:49 | Emo gorila Hiki-chan

Fantomas-sama, že nejsi Fantomas?!

Achjo. Víte, jsem zvědavá, jestli i ostatní lidé tolik přemýšlí sami o sobě. O tom, jací jsou. Jací byli v minulosti, jací jsou teď, jací asi budou za nějaký čas. Jak se mění. Co dělají dobře a co špatně. A jak to můžou spravit. Protože jinak jsem snad vážně nějaký magor. ._.
Většinou jsem měla pocit, že se chovám k lidem správně, až na pár vyjímek. Ale poslední dobou si připadám jako nějaká nevděčná blbka. Jako nějaká mrcha, co si myslí, že ostatní zří její svatozář a ona se může chovat, jak chce. Však oni se nebudou zlobit. Myslím, že zapomínám, co všichni pro mě udělali. Na jejich dobrou vůli, skutky. Možná beru všechnu tuhle dobrotu jako samozřejmost. Více si vážit všech těch věcí! Kampaň na vrácení staré dobré Hiki-chan. ._."
Asi to trochu přeháním. Snad. Možná se vidím až v příliš špatném světle. A takový typ lidí je nejhorší. Sayaku.

Dodatečná věta k sebelítostivému článku, který si zaslouží přeškrtat: Konečně mám nalakované prostředníčky, na kterých mám ještě napsané "F". 8D

Srdečně přijat, každým odmítán.

9. října 2011 v 13:05 | Hikari

Tento týden ujíždím na Glee písničkách. >.<

Čaute. Jak se máte? Já celkem dobře. Kupodivu.

Normálně. Ve čtvrtek mě nadchla hodina literatury. Četly jsme Baladu od Villona. A já byla z ní tak posraná, že v další hodině němčiny jsem měla celou ruku počmáranou jejími úryvky. ^^
Já u pramene jsem a žízní hynu;
horký jak oheň, zuby drkotám;
dlím v cizotě, kde mám svou domovinu;
ač blízko krbu, zimnici přec mám;
nahý jak červ, oděn jak prelát sám,
směji se v pláči, doufám v zoufání;
mně lékem je, co jiné poraní;
mně při zábavě oddech není přán;
já sílu mám a žádný prospěch z ní,
srdečně přijat, každým odmítán.

Jen to mi nesporné, co plno stínů;
kde světlý den, tam cestu sotva znám;
kde průzračnost, tam výkladem se minu;
svou znalost vděčím náhlým náhodám;
vše vyhrávaje, čím dál smolněj hrám;
dím "dobrý večer", jitro-li se skví;
když ležím naznak, strach mám z padání,
mám vše, co chci, - nic, na čem srdce lpí--,
srdečně přijat, každým odmítán.

K věcem, jichž neznám, horoucně se vinu,
ženu se k cíli, jehož nežádám;
kdo ke mně vlídný, tomu dávám vinu;
kdo mluví pravdu, tomu lhářů lám;
můj druh je ten, kdo vemluví mně klam
a "labuť černá je jak havran" dí;
v tom spojence zřím, kdo mi ublíží;
mně jedno, jsem-li šalbě vepsí dán;
mám na mysli vše, jen ne to nejbližší,
srdečně přijat, každým odmítán.

Ó kníze, každý, kdo to čte, nechť ví:
niz neznám, ač mám o všem vědomí.
Jsem stranický, jsem zastánce všech stran.
Co chci? Být z těch zas, plat kdo bráti smí,
srdečně přijat, každým odmítán.

Odpoledne jsem byla s Ane-chan ven. ^^ A poprvé v životě jsem měla dango a poprvé mě hryzla fretka.. :8 A abyste věděli, Gwin je úplný dement, běhá totiž v pískovišti s hlavou v písku.. :DD A dnešní mládež je vážně nevychovaná, dělat to přímo před námi v autě.. >.< Chápete, nechápete? To máte blbý.

V sobotu jsem byla s Matrošem a Milanem na bowlingu. Jsem hrdá, že jsem byla poslední~ 8D Možná to bylo částečně způsobeno tím mojitem, co jsem měla k pití. Prý bylo alkoholické. Pokud to byla pravda, tak aspoň víme, proč jsem v druhém kole házela všechny koule do boku.. :'D A všechny malé děcka mě nenáviděli, protože jsem jim kradla ty nejlehčí koule.. :DD Ale stejně nejlepší bylo, jak jsme zašli cestou domů na hřiště, kde byla nějaká malá holka a udělala z Milana svého prince. :'D Potom ho všude pronásledovala. :D Já byla pouhá pokojná. ^^

Nesnáším neděle.

PS:





Never mind.

4. října 2011 v 22:25 | Hikari
Ale když to je tak vlezlé~ ._.

Novinka: už jsem zase zadobře s Kim-chan. Už jsem nevydržila všechno to přiblbé ignorování, všechny ty trapné situace. Už ze mě opadla i všechna ta zloba a všechno jsem chtěla zpátky. Každodenní vykládání, jak se máme, jak jsme se vyspaly, jak ten a onen je nesnesitelně ťutís a že ho chcem znásilnit. A dokonce mi trochu chybělo to vzájemné lezení na nervy a všechno to pošťuchování. Ale to je asi tím, že teď máme čistý štít. Tak doufám, že zůstane lesklý a zářivý co nejdéle. Ale jedinná věc, co mě snad štve, že jsem udělala, je asi ta, že jsem to byla zase já, kdo všechno srovnal dohromady.

- The Butterfly Effect je jashinovský film. A dokazuje, že yaoi je všude. Někdy se vloupám do chlapské věznice. 8D
- Jo, a ještě musím znásilnit sedmiletého Evana~ ^^'
- Chci, aby mi patnáctiletý Nemo (z Mr Nobody) zpíval Too Many Words. "A to jste byli spolu a on najednou začal zpívat?!"
- Veškerý volný čas jsem hleděla na Toradoru.
- Včera jsem ji dokoukala.
- Chci Ryuujiho šálu.
- Chci Sekaiichi. Hmfph!!
- Brzo se musím podívat na ten poslední díl Ao no Exorcist.
- Test z angličtiny. Přeložit větu: Holka, která má černé kalhoty, je její kamarádka. Hiki četla: Holka, která má černé kalhotky, je její bradavka. >______<

No nic. Jdu koukat na další díl Ouranu dorama~ 8D

Jen upozorňuji, že já mám genitálie. Jsou plně funkční a příjemné na pohled.

30. září 2011 v 16:48 | Hikari




Zdravím.
V pondělí jsem měla svátek, haha. Papa říkal, že slyšel v rádiu, že nositelé mého jména jsou statné a silné ženy. Jsem zvědavá, co ještě budu mít s těma gorilama společného. Beztak že jsem z gorilího jezírka jako Yu. Třeba mi narostou kotlety. >D Taky bych měla být odvážná, prý. Štěpina prupiska zase hlásá, že jsem chytrá a soustředěná. A moje silná stránka má být to, že si stojím za svými názory, haha. Tak jsem zvědavá, co je na tom pravdy. ._.
A víte, co je ještě strašně vtipné? Že se nebavím s Kim-chan, zase. My si lezly na nervy už dýl. Já byla totiž ta blbá, hnusná, co si myslela, že je největší dokonalost na světě a dělala z ostatních podřadné tvory, haha. Ah, jsem plná ironie. Ne, je pravda, že moje chování nebylo zrovna nejlepší, že jsem byla tvrdohlavá a nepřiznala vlastní chybu a dělala možná až moc poučné poznámky, ale. Ale to, co tvrdí ve všech těch konverzacích a článcích, mi připadá poněkud přehnané. Oprava: je přehnané.Vše vyvrcholilo (dosáhlo orgasmu) v úterý večer na icq. To jsme došly totiž k tomu, že Kim-chan je jedno, jestli se hádáme nebo ne. Vlastně k tomu, že o moje přátelství (už) nestojí. A k tomu si nacpala všechny ty smajlíky a její oblíbené hlášky. Asi jde poznat, že jsem vážně natentontovaná, co? Upřímně jsem nevěděla, co mám dělat. A tak jsme šli následující den s papa na Lysou horu. Když si chci pročistit hlavu, jdu s papa na celodenní tůru. A že bylo fajn. Krásné počasí, jen moc lidu. Ale i když jsem přišla na jiné myšlenky, tak jsem neudělala žádný pokrok v tom, jak se budu chovat ve čtvrtek ve škole. Tak jsem tomu nechala volný průchod. A nakonec to dopadlo tak, že jsme spolu nepromluvily jedinné slovo. A tak to trvalo i do dneška. Bylo pár chvílí, kdy jsem myslela, že na sebe promluvíme, že to hodíme za hlavu.. Ale abych byla upřímná, tak jsem doufala, že to nenastane. Protože si ještě nejsem jistá co s tím. Ještě se nechci usmiřovat. Protože nechci, aby to bylo prostě.. abych nebyla jen kamarádka, která je jí zrovna dobrá. Nejsem splachovací. A taky mě sere, že předtím byla silně proti DeiDei-chaninu chování (dříve, ještě jak jsme byly s DeiDei-chan nejlepší kámošky) a teď se chová přesně jako ona (s trochou vyjímek). Předtím jsem si nechala všechno líbit. Tak proč, když začnu jen trochu vystrkovat růžky, to nemůže snést?
Dneska odjíždím na další odreagování k babči. Doufám, že tyhle nálady brzy přejdou
Sayaku.

Žít je ta nejvzácnější věc na světě, protože většina lidí jenom existuje.

25. září 2011 v 17:45 | Hikari


Omj. Mám posranou náladu. Jako celý tenhle týden. Jako všechno. To je ta puberta. Nejspíš.
Každý den se vzbudím, vstanu a nemám žádnou chuť do života. Žádnou radost z nového dne. A všechno je otravné, i když se jedná jen o nějakou nevinnou věc. A já jsem nepříjemná, protivná a znuděná jak prase. A vlastně k tomu nemám ani pořádný důvod. Asi je pro mě nějaké zlomové období, jako bylo pro Stana deset let. ._.
Rodina jde do Tentontova. Chudák papa, který nemůže dělat nic proti tomu, co říká mamá na jeho adresu. Ať udělá cokoliv, tak je to špatně. A i když udělá něco, co mu je vyčítáno, že to nedělá, tak místo odpovědi "Děkuju." dostane "Co tak najednou?!". Mamá je vážně k nesnesení. Neustále má kecy na papa, před bratrem a mnou ho pomlouvá, dokonce i před ostatními členy rodiny. Vlastně přede všemi, s kým se zná. Opravdu si nevzpomínám, kdy o něm řekla něco pozitivního. Hlavně jaká je ukřivděná chudinka. Před ostatníma nasadit sympatický úsměv a bude to fajn, že ano. Hodně lidí mi říká, že se to zlepší. Já si to nemyslím. Když už vztah dospěje do takového stádia, může se stát cokoliv, ale nezlepší se to. Kdyby to bylo aspoň dočasně, ale tohle trvá už řadu let. Někdy už si začínám myslet, že kdyby se rozvedli, bylo by líp..
Hej, myslíte, že přátelství navždy existuje? Prostě nejlepší přátelé čtyřievr? Já už se vzdala naivní odpovědi, že ano. Nevím, ale když mám nějakou nejlepší kamarádku, tak po roce to je už jen přátelství ze zvyku. S Kim-chan jsem myslela, že to opravdu nej kamíís čtyřievr bude, ale kde že. Víte, co je fakt strašné? Za co se tak nesnáším? Každý den když jsem sama a nedělám nic příliš zajímavého, tak přemýšlím nad jejími špatnými vlastnostmi. Pak mi dojde, že takové myšlenky mají většinou lidé o lidech, které nesnáší. Ale když jsme spolu, tak to je všechno pryč a já se cítím fajn a říkám si, že ji mám ráda. Tak co to kurva je? To jsem fakt tak rozdvojená osobnost nebo tak rychle měním názory? Nebo jsem vážně tak hnusná? Nevím. Snad to má něco společného s přechodným obdobím, kdy mi připadá všechno posraný.

Konečně konec posraného komentáře.

PS: Jak někdo může napsat, že jste kráva a napsat k tomu vysmívajícího smajlíka? ._.

Džodžous džin Džil na džilotině. Džadžmento!

21. září 2011 v 23:00 | Hiki-chan
Ten nadpis neřešte. Kdo nechodí do našich hodin angličtiny, kdo se nepřeřekává, kdo nezná Pandora Hearts, naše hodiny dějepisu a DGM - nepochopí. ._."

Zero-chan.net je neskutečně super. *__* A Vocaloid stejně nesnáším, ale ten obrázek je cool. 8'D

Ach, mám nějakou podezřelou náladu. :'D Ale když mně se tak moc nechce spát. ._. A vstávat v šest. A jít na ortodoncii na ultrazvuk kvůli rovnátkům na pevno. A dělat posraný úkol do literatury. A mít odpoledka. A potom uklízet pokoj. x___x Nojo, vím, že si pořád stěžuju. :P

Dneska byl celkem pohodový den. Jen si musím udělat v tom vstávání nějaký systém, protože každý den nestíhám a ani nemám čas obskakovat kolem toho mého malého prvňáčka Adámka. Ale jsem hrdá na to, že už si chystám věci do školy večer a ne ráno či ve škole.. :'D A když už jsme u té školy.. První hodinu jsme měli angličtinu, kde jsme psali blbou písemku na blbá přídavná jména charakterizující osoby. .-. (Víte, jakou máte použít pomůcku pro zapamatování postupu přídavných jmen? Hiki-chan a Kim-chan vám poradí: A big warm red Chines fated double-chin. :'DD) Pak jsme měli sloh, kde jsme začínali dělat vypravování s klíčovými slovy. Vypadalo to tak, že si každý vytáhl z krabice pět kartiček se slovy. Mám: lednička, citron, žába (předtím osel - výměna 8D), loď, motorka. o.o" Tak to jsem zvědavá, co z toho dám dohromady. Potom přišla hudebka, z které jsme měli jenom část kvůli pozdějšímu programu. Měla jsem referát o The Devil Wears Prada (ty vole, věděli jste, že to je křesťanská kapela?!).. ^^ Celou třídu jsem donutila poslouchat html. >D Ale fakt jsem překvapená, že jsem nebyla ani jednou nazvaná emo. :'D No, právě poté jsme měli přehlídku dravců. :'D Taková dvouhodinnová záležitost opakující se každý rok. Chci mít nějakého dravce jako domácího mazlíčka. >.< Poštolku vrabčí nebo orla. *---* Poslední dvě hodiny byly chemie a němčina, kde už jsem byla duchem úplně někde jinde. Ve školní jídelně. ^^ Ech, já měla takový hlad.. :'D No. Odpoledne jsme měly s Kim-chan výtvarku, kde to dopadlo opět katastrofálně. Dostala jsem novou šanci, ale prý ta předtím (ta strašná) byla lepší. Tak já nevím. Mám dodělat obě za domácí úkol, tak jsem zvědavá, co z toho vznikne. Ještě něco horšího? Je to vůbec možné? :'D Zbytek dne jsme proseděly s Kim-chan na lavičce a poslouchaly písničky.

A teď sedím tady. A musím jít. Otec vyhrožuje. D<

I'll hold my soul in my hands.

18. září 2011 v 16:39 | Osvícené hovno

BLINK 182! ><

Achjo. Zas a opět nastala ta kritická chvíle, kdy se cítím na nic. Takže neočekávejte nic víc než "jednoduché" shrnutí doby uplynuté od minulého článku.
Úterý 6.září:
Osudný den nastal. Den, odkdy se budu probouzet v šest a vstávat v sedm. Den, odkdy nebudu stíhat. Den, kdy se začíná učit. Kdy budu chodit vyčerpaná domů, a pak rychle do kroužků. Den, odkdy budu sedět večer u notebooku a říkat, že úkoly stihnu ráno a stejně je budu dopisovat o přestávkách ve škole.
Škola celkem šla, až na první dvě hodiny doučování z matiky. To je prosím náš VOLITELNÝ předmět, do kterého jsme byli přiřazeni nedobrovolně. Sudoku si strčte někam. Jedno jsem dělala celou hodinu. ._. Zbytek vyučování byl jen o seznamování, úvodních stranách a okrajích. Znáte to.
Odpoledne jsem měla první kroužky. Klávesy, nauku a zpěv. Pěkně za sebou. Klávesy jsou letošní rok novinka, ZATÍM to je v pohodě (sezení u kláves, seznámení s nástrojem - dobrý den, já jsem gama-queen-sama-kun, držení ruky na klávesách, jednoduché cviky :'D). Nauka je stejně nudná jako vždycky (druhý nejstarší člověk hned po mě je asi šesťák). A zpěv je pořád děs a hrůza, bezezměny.
Zbytek dne jsem proseděla u notebooku.

Středa 7.září:
Škola: zdobení úvodní stránky v sešitech (omj, ta posraná inspekce určitě přijde), okraje (jako by nemohly být sešity tisknuty už s okraji).
Odpoledne jsem šla do první výtvarky - tentokrát nově i s Kim-chan. Konečně jsem viděla po dlouhé době Johanku (neboli Ovci, jak ji nazvala Kim ._.) a Lucku (ne moji spolužačku, budu ji říkat Myšour :'D). Nikča už přestala chodit, smůla. ._. Ale za to Myšour přivedla novou holku - Válec. :'D No. Takže k tomu, co jsme dělali. Téma bylo: stoleté stromy. o.o" Jak jinak než že to dopadlo katastrofálně. Jak malba dítěte navštěvující mateřskou školu. x-x No. Když jsme šly já, Kim a Ovce domů, Ovce nás pozvala k ní domů. Kim-chan se mohla přesvědčit, jak mají děsně cool byt. Konečně jsem mohla dát Ovci ten náramek, který jsem ji koupila v Rakousku. A já byla obdařena zeleným šutrem pro štěstí. ^^ Takový ten podle znamení. :'D
Zbytek dne jsem proseděla u notebooku.

Čtvrtek 8.září:
Škola byla na zabití. A to jsme neměli naštěstí ty blbá odpoledka. >.<
Zbytek dne si nepamatuju. :'D
A! Vlastně! Večer jsem vedla smysluplnou konverzaci s Ane-chan a četly jsme yaoi incest HP povídku +18! :DD "Jsme přece bratři!" "A ti by si měli pomáhat, ne?" ^^'

Pátek 9.září:
Škola. Tělocvik, kde jsem běhala bosky. Kde jsem myslela, že vyplivnu plíce. x__x A první letošní výtvarka s novou učitelkou. Hodina byla strašná. Kluci byli fakt sprostí, upřímně Mozkomora lituju (kdyžtak té nové učitelce začli říkat Mozkomor ._.). Měli jsme dobrovolné téma, tak jsem kreslila imaginární svět. Moje představa byla dokonalá a já si říkala, jak se blejknu, ale dopadlo to jako obvykle. A místo pochvaly jsem dostala komentář k tomu, že to mám malé a kreslím neuvěřitelně pomalu. .-.
Odpoledne jsem šla za Miyu-chan, která byla nemocná. Tak jsme čučely na horor Voodoo (2). Miyu-chan ho viděla už několikrát, ale tento horor byl jeden z těch jejích oblíbených a kvalitních, jak ona říká, na které se dívá několikrát za sebou. A přitom si leží na gauči, jí večeři a něco si brouká. Horor byl fakt brutální, aspoň na můj vkus. Poprvé v životě jsem myslela, že budu zvracet. Fakticky. o__x Ale naštěstí jsem to zvládla. ^^"

Sobota 10.září:
To jsme měly jít s Ane-chan ven. A že si vemem košile~ 8D Ale nakonec to nevyšlo, tak jsem šla na chvilku ven s Miyu-chan a už si nepamatuju, co jsme dělaly. Před očima mám jen nějakou matně rozmazanou vzpomínku, jak sedíme na mostě, vedle nás jsou prázdné plechovky coca coly a v ruce držím lentilky a Miyu-chan cvrnká bonbony ve tvaru medvídků dolů na koleje.

Neděle 11.září:
S Miyu-chan jsme zamířily na pouť v sousedním městě. Všechny peníze jsem utratila za: neskutečně velkou ledovou tříšť obohacenou o všechny tamní příchutě, minihambáč s cibulí, kvůli které jsem si musela koupit kofolu, aby mi nepáchlo tolik z pusy x__x", za jeden jashinovský prsten, jedno velké duhové lízátko a tři lízátka ve tvaru králíka. Celkem mě mrzí, že jsem si nekoupila tu knížku. Protože tam byl takový stánek s obrovským výběrem knih, které byly vážně levné a mně se zalíbila jedna s názvem Lidé a roboti (nebo nějak tak) a stála jen stovku. Ale už mi nevyšly peníze. ._.

Pondělí 12.září:
Celý tento týden jsem zasvětila sledování první řady Glee, kterou jsem neviděla. Já totiž viděla jen polovinu nebo třičtvrtinu druhé. No. To bylo jen tak mimochodem. :P
Byl tělocvik. Nepřítel takových měkot jako jsme my. Naše milá paní učitelka, která by donutila cvičit i umírajícího člověka, byla tak hodná, že nás nechala hned druhou hodinu běhat. Všichni jsme říkali, že to bude tak šedesátka nebo štafeta. Kůle. Čtyřstovka. O_______O" Všechny jsme souhlasily s tím, ať si nasere, tak jsme běžely pomalu a přitom rozebíraly naši náladu a jaké je hezké počasí. :'D Taky že jsem měla pak hodně mrzutý čas. >.<
Po obědě čekala ještě dvouhodinovka užitých výtvarných činností (další náš volitelný předmět). Tohle bylo snad poprvé, co jsem tak moc doufala v brzké ukončení výtvarky. Nojo, kresba závaží - konvice (OMJ JAKO VŽDY). Vlastně detailu. Který jsme měli vyhledat pomocí okýnka, které si uděláme z papíru. Ty vole. Jak moc se netěším na příští hodinu. ._.
Hned jak jsem přišla domů, tak jsem letěla do komoráku. Učitelka měla zase milé poznámky k tomu, že jsem nejslabší článek. A že kvůli mně se nemůžem naučit novou písničku. A takové ty povzbuzující řeči. ^^"
A potom? Glee~ *___*

Úterý 13.září:
Cvičení z matiky, kde jsme zápasily s měřením nějakých blbých sil. A taky jsem zničila jeden siloměr, ale pššt. ^^" Jinak nic.
Klávesy, nauka, zpěv. Klávesy - hrát každou rukou něco jiného je nemožné. Nauka - nuda. Zpěv - jsem dusící se křečovitý neschopný dement.
Pak jsem šla po dlouhé době ven s Luckou. Potvrdila mi to, co jsem tušila a to je to, že mě pustil Milan k vodě. >.< Jinak mě zavedla za tou svou partou, kde jsem si připadala jako totální blb. Lucka se bavila s tím svým, ostatní byli taky v páru a další byli zase bokem zabráni do nějaké vážné diskuze. Takže jsem prostě stála, dělala, jak mě děsně zajímá krajina a mlčela. Naštěstí pak přišla DeeDee, která se se mnou začala bavit. S ní jsem vydržela venku až do devíti, kdy mi jmenovala na naší lavičce před barákem, na jaké filmy se musím kouknout. :'D
Glee. ^^

Středa 14.září:
Škola, škola, škola.
Výtvarka. A já doufala, že budeme mít nové téma. ._. Takže jsme šli ven před školu a obkreslovali kůru stromů, v které jsme měli později hledat tvary, bytosti, zvířata atd. A pak to všechno překreslit na velký papír. Moje dopadlo katastrofálně. A to jsem myslela, že nemůže být nic horšího než stoletý strom z minulého týdne. ._. Kdyby někdo věděl, že to má být kresba patnáctiletého absolventa, asi by ho trefil šlak. Taky jsem byla opět pomalá jak prase, protože jsem celou dobu vykládala Voodoo a pak ještě další horory. Třeba i Kostku a černocha. :'D Zpáteční cestu jsme absolvovaly s Válcem, s kterou jsme byly venku až do devíti. Někdy musíme uspořádat ten piknik! :'D
Glee.

Čtvrtek 15.září:
Škola byla nemožně unavující. ._. Nejhorší předměty a k tomu devět hodin. ._. Poslední hodina byla fyzika, kde jsme dělali blbé prezentace. Moje byla nejjednodušší, takže v poho.. ^^'
Zbytek dne: Glee. :P

Pátek 16.září:
PROČ JE JESSE KŘIVÁK?! ~~~
Tento den byl pohodový, protože čtvrtina naší třídy a téměř celé béčko šlo běhat štafety (prostě na jedny závody). Takže jsme byli spojení. V těláku jsme byli spojení s klukama a hráli vybíjenou. Z těch pecek jsem měla upřímnou hrůzu. ._." Předposlední hodinu jsme šly všechny holky kromě Káji na zkoušku školního sboru, protože budem vystupovat na zahájení školky, která se bude otvírat na naší škole. ._. Takže jsme zabili s těmi malými retardy aspoň jednu hodinu. Poslední hodinu jsme měli druhou hodinu z dvouhodinovky (wtf?!) údržby domácnosti. :DD Učitel mluvil celou dobu o vodovodech, tak jsem si lehla na lavici a zavřela oči. Dvakrát jsem krátce usla. Škoda, že můj sen o tom, jak mi Jesse lozil do okna a skákal mezi domy na lijáně, nepokračoval. ._.
Odpoledne jsme šly já, Kim-chan, Miyu-chan a KÁJA do města. Ano, poprvé jsme šly s Kájou ven. První jsme čekaly s Miyu-chan u Kim-chan na chodbě celou hodinu. Na její mamá, aby dala Kim-chan peníze. Pak jsme šly pro Káju. Potom jsme šly do města, kde byly místní první farmářské trhy. Byli tam i nádherní bílí králíčci. ._. Pak jsme šly teda k těm vietnamcům, kde jsme pomohly Kim-chan vybrat novou mikinu, kterou ji děsně závidím. Nakonec jsme ztvrdly na ping-pongovém stole. A víte co? Kája je otaku. No, ne přímo otaku, ale čučí na Naruta. Zázrak! ^^ Ve třičtvrtě na pět jsem letěla domů, protože jsem odjížděla s papa k babči.
U babči jsem vyprávěla, jak je super, že poslední dobou poznávám nové lidi. Ugh. Taky jsem kreslila, haha. Ale já dement si zapoměla pouzdro, kde jsem měla tužku a gumu. Takže jsem nakreslila nějakého postiženého hermafrodita, jak chrápe na zeměkouli a mimozemšťanku shrečku. ._.

Sobota 17.září:
U babči jsme byli nějak do čtyř. V pět jsem přijela dom, kde na mě čekaly Kim-chan a Miyu-chan. Pak na mě čekaly ještě hodinu, hahaha. My jsme šly totiž do kina. Na horor. Nebojte se tmy. Začínalo to v osm a končilo nějak v deset. Nejvíce jsme byly vystrašené z těch ukázek na jiné filmy. Horory. Zasrané Paranormal Activity 3 se zasranou Krvavou Marry. ._. Ale to In Time musím vidět. *_____* Jinak Nebojte se tmy bylo celkem dobré. Celkem dost lidí odešlo po nějakých dvaceti minutách se slovy "To je nuda, ty pičo.". Neříkám, že to bylo nějak neuvěřitelně strašidelný, ale až tak nudný mi to nepřišlo. To je nejspíš tím, že jsem měkota. Ale ty zmutované opice byly super.. :'D Po kině jsme byly ještě venku, protože jsme byly děsně posrané a nechtěly domů. Teda s vyjímkou Miyu-chan. Kim-chan odešla nějak o půl jedenácté a my byly s Miyu venku asi ještě hodinu. Celým městem šel nějaký koncer, tak jsme šly omrknout, kde by mohl být, ale u kruháče jsme to vzdaly. (Nakonec byl na druhé straně města.. :'D) Tak jsme šly k nám, poněvadž jsem neměla nikoho doma. Tak jsme koukaly na hraný Ouran. :'D O půl jedné Miyu-chan odešla a v jednu přišli rodiče. Beh. Jo. A včera jsem shlédla poslední díl první řady Glee. ._.

Neděle 18.září:
Dneska jsem šla spát nějak o půl čtvrté, což je na mě celkem pozdě. Tak jsem vstávala ve třičtvrtě na dvanáct, což pro mě pozdě není. :'D Na oběd přišel děda. Možná že jsem byla přehnaně drzá, ale kdo má poslouchat po stopadesáté, jak matka vypráví, jak dovolená byla celkem v pohodě, až na tu strašnou tchýni a její následné nekonečné pomlouvání. Mně se to přece jen říká, když se ke mně chová hezky, že.
Celé odpoledne zatím sedím tady a píšu tenhle posraný článek. Asi před dvěma hodinama mi napsala babča SMS, že zemřela Bany. To byl její pes. Nechci o tom psát..
No. Za chvilku jdu ven s Kim-chan s Kájou. Budeme vést vyspělé řeči o prstění. ._. (Neřešte.)

Achjo. Neuvěřitelně hodně mi padají vlasy. Ale fakt. Za chvilku budu plešatá. Třeba mi k tomu naroste knírek.
Haha.

Find your way into my heart..

8. září 2011 v 22:38 | Hiki-chan
Achjo. Nenávidím své sebevědomí. Je na úrovni nuly (Zerouška ._.). A když už líně vystoupá o pár schůdků nahoru, střemhlav spadne dolů a narazí si držku. Protože jakmile se něco takového stane, tak si připadám neskutečně hloupě a namyšleně. A tichý vlezlý hlásek mi zašeptá do ucha: Na co si to tu hraješ? Jak mám vůbec právo používat takové výrazy jako "Jsem silná sebevědomá žena"?! Chudák Patty. Jen ji kazím hlášku. A další moje špatná vlastnost, která mi kazí všechnu tu sebedůvěru, je závist. Jsem neuvěřitelně závistivý člověk a nevím co s tím. Když jsem v nějaké společnosti, často pozoruju ostatní lidi. A vidím, jak jsou úžasní a jak já jsem blbá. Jak jsou sví a narozdíl ode mne, si nechcou na nic hrát. Jak jsou vyspělí, vtipní a oblíbení. Je snadné říct, že mám být takové, jaká ve skutečnosti jsem, ale.. kdo to ví? Já sama si nejsem jistá. Už ztrácím přehled, co jsem já a co je pouhá přetvářka. Nebo ta přetvářka se stala mou skutečnou částí? Úplný Lavi-sensei. Achjo. Tak děsně moc se chci změnit. Být svá, hodná, inteligentní, vtipná a přátelská. Oblíbená. A hlavně se chci změnit v tom, že se chci mít ráda. Potom už žádná změna. Tyvole. Pořád říkám Kim-chan, jak je stydlivá a strašná, přitom já mám o stydlivosti co říkat. (I když ona je na tom mnohem hůř než já! >:P) Když bych chtěla být tak strašně moc oblíbená, tak dřív než lidé poznají mě, bych měla poznat sama sebe. ._. A když už jsme u té změny, tak Milan se změnil opravdu hodně. Vždycky byl ten pan dokonalý kámoš, milý, hodný, pomáhavý. A teď? Už mě ani nezdraví, ten pozdrav musím po něm hulákat tisíckrát než mi vůbec odpoví. Je zamlklý, odříznutý od ostatních, bez náznaku úsměvu. Jen ukazuje světu, jak ho nesmírně otravuje. A celou dobu spí na lavici. Možná to je moje chyba. Možná, že všechna ta dokonalost byla jen maska, která mě měla okouzlit. Ale protože mě neokouzlila ani po těch dvou letech, tak ji nejspíš odhodil. Asi to vzdal. Nevím, všechen ten čas jsem tvrdila, jak budu šťastná, až si uvědomí, že ho nechci a přestane se snažit, ale teď.. o___o" Náš milostný vztah se nezměnil, ale prostě mám pocit, jako bych ztrácela svého dobrého kámoše. ._. Láska je děvka, ničí přátelské vztahy.



Úsvit.

5. září 2011 v 22:02 | Znovuzrozená Hiki-chan
Hi, guys. ^^ A je to. Nový blog konečně založen. Jméno rei-nbow je kdyžtak sloučenina mé přezdívky "Rei" a duhy "rainbow". A proč? Protože miluju duhu. ^^ (Ano, to nikdo netušil.) Hlavní otázkou je asi to, proč jsem vlastně založila nový blog. Starý blog (angelwithoutwings) byl hodně zanedbaný. Buďme upřímní. Nastavení bylo pořád stejné a já se neobtěžovala do něj nahlédnout, popřípadně něco změnit. A články nebyly taky nic moc (a to nezapočítávám ten strašný styl psaní starých článků). První dva měsíce jsem byla nadšená, to jo, ale co pak? Ztěžka jeden článek týdně. A to jen nezajímavý popis uběhnuté doby. Chyběla tam originalita. A navíc tento rok jsem kašlala na angelwithoutwings úplně, už jsem se ani neobtěžovala navštěvovat ostatní blogy. Prostě to bylo bídný. Tak chci začít znovu a s čistým štítem. Jen doufám, že to nedopadne jako minule a vše nezůstane jen naivním snem.

Prázdniny, celé dva měsíce, a přesto tak krátké. Uběhly jako voda. Když to soudím ze současnosti, vážně utekly rychle. Ale tento rok byly nějaké divné. Nemám z nich dobrý pocit. I když nebyl den, že bych byla celý den zavřená doma. Vždycky jsem byla někde, taky jsem byla na celkem dost dovolených, hodně toho zažila. Tak proč? Nevím, možná to je tím, že nebyly strávené s jedním člověkem jako ty předchozí, a proto nezbylo tolik společných vzpomínek. I když si myslím, že celé prázdniny by jsme spolu nevydržely. Možná se pletu. Snad. Ale mrzí mě, že jsem slibovala hory doly a vyšla z toho tak čtvrtina. Proto se chci dotyčné osobě omluvit. ._.

První dny školy. Zase ty stejné ksichty, až na jeden nový. Máme novou holku ve třídě, což bychom měli oslavovat jako zázrak. Protože když přijde do naší třídy nový žák, tak to už je zázrak (neboť všichni jdou do béčka), natož holka. Počet holek se zvýšil! Už je nás šest! :'D Kája se zdá fajn. A má piercing v nose! Je cool. Snad mezi nás zapadne. ^^
Čtvrteční školu jsme zabili jen seznamováním s Kájou (moje dementní představování :'D), kecáním o prázdninách (kdy jsem vyprávěla o svém a Kim-chaniném životním zážitku s plovoucím hovnem) a třídnickými tentononcy. Kvůli školce, která bude na naší škole v prvním patře prvního stupně, máme novou cestu do školní jídelny. Musíme přecházet přes venek a poněvadž jsem neměla papuče, tak se mohli všichni pokochat mými žabími skoky. Potom stejně skoro všichni odešli (včetně nás), protože celá škola skončila stejně a náš nový inteligentní vedoucí jídelny rozhodl otevřít jen jedno okýnko. Takže řada až do alelůja. Tak já, Kim-chan, DeiDei-chan a Miyu-chan jsme udělaly moudré rozhodnutí, že prozatím půjdem na školní hřiště a vrátíme se za půl hodiny. Po obědě jsme šly s Kim-chan do Miss Music, kde jsem si zařídila hodiny zpěvu a synťáku. Takže pondělní odpoledne budou zabrané komorákem a úterní synťákem, naukou a sólovým zpěvem po sobě (x___x). Pak jsme šly na Buriana, kde budem chodit obě dvě do výtvarky (ta bude zabírat středu). Cestou jsme se zastavily na zmrzku. Protože ta hnusná servírka, kterou nesnáším, mi dala tu zmrzlinu jen tak lehce nakraj, takže když jsem si lízla, celý kopeček spadl na zem a mně zůstal v ruce jen prázdný kornoutek. Kim-chan měla půlhodinový záchvat. Celý zbytek dne jsem opakovala: NESNÁŠÍM KURZÍVU A ZMRZLINU. A MEKDONALDA. A ČOKOLÁDOVÝ KOBLIHY. :'D Pak jsem šla ven ještě s Luckou, s kterou jsme probíraly jedno přes druhé, že jsme ani nestihly dojít k mým zážitkům z Chortvatska a k Ťutísovi.._.
Další den byl zahájen Patronát. To je takový nový zvyk na naší škole, že žáci druhého stupně se starají o prvňáky. Každý dobrovolník dostane na starost jednoho prvňáčka. Já mám poprvé kluka, Adámka. Je takový usměvavý sympaťák, který se nestydí dát do řeči a často na mě mává. ^^ Mám ho ráda. :'D *pedofil* Jinak jsme dělali zasedací pořádek a naše třídní se slitovala nad nevinností holek a dovolila, abychom si sedly spolu a ne s klukama. Tak sedím s DeiDei-chan, což je paráda. ^^ Odpoledne jsem měla jít s Kim-chan do města, potřebovala nakoupit věci do školy. Ale protože jsme potkaly DeeDee neboli Čunislavu, tak nakupování bylo posunuta na později. Tak jsme seděly hodiny na kopci a rozebíraly Hurvínka a jeho dřeváky. Moje záchrana byl jeden kámoš, s kterým jsem mohla mluvit normálně, ale nakonec odešel za svou partou a já musela poslouchat zase ty retardoviny. :'D Nakonec šla Čunislava s náma, tak bylo o zábavu postaráno. Potom jsme šly ještě ven i s Miyu-chan. Achjo. Měla jsem nějakou mimoňskou a otrávenou náladu, proto jsem byla protivná a hnusná. Když já prostě nemám poslední dobou na takové blbosti a blbiny náladu. A ještě když jsou cizí. Konečně rozumím, jak se musela cítit Miyu-chan, když byla se mnou a Kim-chan venku a musela poslouchat naše demence. Třetí kolo u motorky. Tenhle duch panoval i v neděli, kdy jsme šly znovu ven (a tentokrát rozebíraly dobytek). Proto se omlouvám oběma, že jsem byla taková, jaká jsem byla. ._.
Dnešní škola byla jedna velká nuda. Nechápu, proč musíme trčet v té zasrané škole do třičtvrtě na dvanáct, když nemáme co dělat. Jen jsme dostali učebnice, což zabralo hodinu, maximálně dvě. Tak jsem kreslila postižené obrázky do svého super nového notesu a všem vyprávěla o filmu Všemocný, na který jsme koukali včera s papa. Odpoledne jsem měla první komorák, kde jsem zjistila truchlivou zprávu, že už tam nebudou chodit dvě holky, které jsem měla ráda. Hlavně jednu. Vždycky jsme mohly kecat, když čekala na autobus a teď už se nebudem vůbec vídat. ._. Přišel nováček, nějaká malá holka, prý jen na zkoušku. Uvidíme. Potom jsem letěla s papa do spořitelny, kde byl všude můj "oblíbený" kámoš z reklamy (však víte, takový ten z té reklamy na Českou spořitelnu ._.), abych si vyzvedla novou kartu od účtu. Když jsme přišli, začlo pršet a následovala bouřka. Když trochu přešla, tak jsem čučela z okna. Černé nebe, blesky a duha. ^^

Achjo. Je děsivý být nejstarší na škole. Je děsivý, že tohle je náš poslední rok na základce. Je děsivý, že budem muset podstoupit Scia, projektové dny EU, přijímačky a kdoví co ještě. Je děsivý, že se musíme rozhodnout, na jakou střední půjdem. Devítka je děsivá. Ale všichni říkaj, jak je suprová, tak snad.. Vlastně už nemám takové obavy jako dřív a celkem se těším.. ^^ A moc se těším na podzim. Až se ochladí, až bude foukat vítr, ve kterém budou tančit stromy v podzimních barvách, až bude listí příjemně šustit pod nohama, až si budu moci vzít své suprové šněrovací boty a rukavice bez prstů a nasávat svěží vzduch. Potom budu šťastná. ^^



 
 

Reklama
Reklama