Inori.

3. května 2012 v 22:07 | Hiki |  kecy
Saké. Ano, samozřejmě nevím, o čem mám psát, ale nějak jsem dostala náladu se spojit s anonymním internetem, s vámi a Kim-chan (s kterou jsem každý den). Ale však něco se najde.
Normálně, poslední dobou si všímám, jak jsou lidé ovlivněni svou rodinou. Celý jejich život je postaven právě na ní. Skoro celý charakter je založen na naší výchově. Naše vnější i vnitřní stránka je plná dědictví po rodičích. Děláme gesta, říkáme věci, máme názory, které jsme okoukali právě od nich. Bohužel pak nám dochází, že některé věci nemůžeme určitým lidem ani vyčítat, protože tak prostě byli vychováni. Na naší rodině je závislé také to, do jakého prostředí se narodíme, zda budeme mít dostatek finančních prostředků, a tudíž hodně příležitostí. Je děsivé, co rodiče mají na svých bedrech. Přecejen trochu začínám rozumět té velké zodpovědnosti. A víte, jak jsem nadávala často na moji rodinu? Na naše vztahy a tak? Už budu mlčet. Fakt budu mlčet. Moje je úplné nic ve srovnáním s DeiDei-chaninou rodinnou situací. Ta má doma fakt peklo. Něco, co se vyhýbá normálnímu lidskému rozumu. Opravdu ji obdivuju, jak se drží. ._.
Hej, mimochodem jsem našla svou životní roli. Jsem ta hodná kamarádka dohazovačka. ALE FAKT. Jo a nemůžu jet na animefest, na který jsem měla jet zítra na tři dny s Ane-chan. A já se těšila celý rok a moc jsem nepochybovala, že bych nejela. A proč nemůžu? Protože jsem malá (mám příští měsíc šestnáct), budu přepadena a znásilněna. Když jsem řekla, že se budem pohybovat hlavně v těch budovách, tak řekli, že něco takového se může stát i tam, že prý nějaká parta přijede a blablabla. Myslím, že moje matka si plete nevinný animefest s nějakým punkovým koncertem.
Já: Mami, ale já nepůjdu za tou partou a fakt je nebudu prosit, ať mi dají drogy!
Matka: Tak ti to nalejou do pití!
Já: PANE BOŽE!!
Matka: Nebuď naivní.
*dead*
Ale budu moci jet příští rok, protože za ten jeden rok budu ošlehaná životem a naberu strašně moc zkušeností! A chudák Ane-chan. Chudák Ane-chan~
Bože, vlastně jsem poslední dva měsíce na základce. Nevím, na jedné straně mi je líto opustit všechny ty lidi (jak blízké, tak i ty, kteří mi lezou na nervy) a na druhé straně chci vypadnout. Ale to je asi normální. Jo a kdyžtak jsem nebyla přijata na ten druhý gympl, ale to nevadí, protože bych šla stejně na ten první. :'D
A chci emařit, protože jsem dočučela na HIMYM. Doufám, ŽE BUDE OSMÁ SÉRIE~ A mimochodem, mám tumblr. >.<
Myslím, že to bude pro dnešek všechno. Dobrou.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.