We're running to the edge of the world, ruuning, running away.

10. dubna 2012 v 16:23 | Hiki |  kecy

Zdar. Tento článek jsem napsala včera, ale protože náš milý internet fungoval spolehlivě jako vždy, přidávám ho dneska.

Achjo. Další prázdniny jsou v prdeli. Nevím, předtím mi připadaly tak dlouhé, že toho tolik udělám, půjdu ven s tolika lidmi, pilně se připravím na přijímačky (které jsou přesně za čtrnáct dní x_____x), připravím tu blbou absolventskou práci. Že budou bezstarostné a zábavné. S širokým úsměvem. Netuším, proč uběhly tak rychle. Zda-li to bylo kvůli tomu posranému počasí, které se zlepšilo až dnes či posranému nachlazení, které nás okrádá o všechny kapesníky. Nebo kvůli náladě, které můžu přirovnat k "can you smell the poo burning?". No, takže nakonec si můžu odškrtnout z mého dlouhého seznamu věcí, které jsem chtěla udělat, asi dvě věci. Bože, když jsem doma, tak jsem chcíplá jít ven, a když jsem doma, tak jsem znuděná jak prase. A když už projevím nějaký zájem o vnější svět, tak je pozdě a nakonec zůstanu u nudění. Ale už jsem znuděná i z toho internetu. Nic mě nebaví. Už aby ta škola začla, nejspíš mi chybí kontakt s lidma (jo, mluvím, jako bych byla zavřená měsíc, ale jsem zvyklá, ok?). Teď se budu muset soustředit na učení a výtvarku. Ať už je květen!

Ale když přemýšlím, tak pít studený ovocný čaj, jíst perníky (které byly udělány pro kluky - nikdo nepřišel), smrkat, čučet na HIMYM, občas na malý kousek modré oblohy vykukující zpod žaluzií a poslouchat otravný smích vašich kryplovských spolužáků, spestřený o Marilynův chraplák, není zas tak špatné. ^^ Jen kdybych se necítila tak prázdná. Moje jednostranná láska ke Koblihovi skončila. I když jsem měla nějaké malé naděje, tak ty vyhasly. On je s Luckou šťastný. A i kdyby nebyl, tak to nic nemění. Každý jsme jiný, každý se pohybujem v jiné společnosti. Vlastně i naše velké přátelství je u konce (nikdy velké nebylo, alespoň pro něj). Když se potkáváme, navzájem se ignorujeme (on si začal! ._.), ani si nepíšeme. Nic. Nevím, jestli mám být ráda nebo ne. Ano, sic to bylo neopětované a dost mě to sralo, ale aspoň jsem měla nějaký pocit. Teď nemám žádný. Žádná hlava, která by byla plná myšlenek na něj, žádné červenání, bušení srdce či svírání žaludku. Nic. It sucks. ._.'

S Kim-chan jsme přespávaly zase u její babči. Celkem nuda, ale aspoň jsme pokecaly jako staré přítelkyně. A taky jsme napsaly úžasný příběh o narkomanovi, jak se stal tarzanem, který touží po orgasmu. Ale nejlepší stejně bylo, jak jsme psaly někdy kolem jedné anonymní SMS Čepce (kamarádovi), jestli nechce sex po founu. :'D Nakonec nás chtěl zažalovat za obtěžování fyzické osoby, což je tretný čin!

Včera jsme byli s rodinou u mojí babči, která perlila, když nám líčila svůj velký plán, co bude dělat, když ji bude chtít někdo vykrást. :DD "Hlava je v dřezu, co mám s tím dělat?!" Vtipné, že? Já vím.

Jo, a ve středu jsem viděla bubeníka. ^^
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.