Ach, to strašné období je konečně u konce. Ano, Hiki má přijímačky za sebou. And..
Minulý víkend byl hrozný. Celý den jen sedět v pokoji na posteli u notebooku a učit se, zatímco slunko svítí do okna a veselé hlasy lákají ven. Mé sebevědomí bylo celkem průměrné, než přišel nedělní večer. To jsem začla zjišťovat, co všechno neumím a byla jsem histerická. Hodně histerická. Jsem ráda, že bratr přišel až pozdě večer. :'D No, pondělí. Když oznámili, že zájemců je 119 (berou 60), tudíž jedna polovina vypadne, dělalo se mi mdlo. Čeština byla lehká, ale ta matika. K-a-t-a-s-t-r-o-f-a. Fakt nemám logické myšlení. A další večer, další zjištění, co všechno neumím, další histerie. A dnešek. Čeština byla těžší, ale pořád se dala. Zato ta matika. Sic myslím, že byla lehčí než v pondělí, ale ať už to je možné, jak chce, to byl asi ještě větší propadák. Zatím vím o jednom příkladu, co mám dobře. :'D Takže jsem šla domů s hlavou plnou myšlenek, že se nedostanu nikam, co budu dělat. Další a další slzy. Ale za co se budu stydět do konce života.. Odpoledne jsem šla s mamá na třídní schůzky a když třídní řekla: Tak co?, tak jsem měla zase slzy v očích. Bože, proč mám takovou blbou vlastnost, že když mě něco sere a někdo se zeptá na tu danou věc, co mě sere, tak se mi chce brečet?! Samozřejmě to poznala, takže měla k tomu nějaký vcítěný řeči. ._. No, během několika dílů HIMYM jsem byla už v klidu. A pak když jsem vyvenčila psa a koukla na net, jestli už jsou výsledky zveřejněny a taky že byly (z toho z pondělí) a...
PŘIJATAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA~
Zázrak, zázrak, right? ^^ A to jsem byla 22. Fakt. Zázrak.
No, já vím, jak to je děsně zajímavé a že všechny to zajímá, ale. Prostě mi držte palce i s tím druhým gymplem.
Mír s vámi, lidi.
