Duben 2012

The ruined city still remains beautiful.

24. dubna 2012 v 21:58 | Stalinovo benjo |  kecy

Ach, to strašné období je konečně u konce. Ano, Hiki má přijímačky za sebou. And..
Minulý víkend byl hrozný. Celý den jen sedět v pokoji na posteli u notebooku a učit se, zatímco slunko svítí do okna a veselé hlasy lákají ven. Mé sebevědomí bylo celkem průměrné, než přišel nedělní večer. To jsem začla zjišťovat, co všechno neumím a byla jsem histerická. Hodně histerická. Jsem ráda, že bratr přišel až pozdě večer. :'D No, pondělí. Když oznámili, že zájemců je 119 (berou 60), tudíž jedna polovina vypadne, dělalo se mi mdlo. Čeština byla lehká, ale ta matika. K-a-t-a-s-t-r-o-f-a. Fakt nemám logické myšlení. A další večer, další zjištění, co všechno neumím, další histerie. A dnešek. Čeština byla těžší, ale pořád se dala. Zato ta matika. Sic myslím, že byla lehčí než v pondělí, ale ať už to je možné, jak chce, to byl asi ještě větší propadák. Zatím vím o jednom příkladu, co mám dobře. :'D Takže jsem šla domů s hlavou plnou myšlenek, že se nedostanu nikam, co budu dělat. Další a další slzy. Ale za co se budu stydět do konce života.. Odpoledne jsem šla s mamá na třídní schůzky a když třídní řekla: Tak co?, tak jsem měla zase slzy v očích. Bože, proč mám takovou blbou vlastnost, že když mě něco sere a někdo se zeptá na tu danou věc, co mě sere, tak se mi chce brečet?! Samozřejmě to poznala, takže měla k tomu nějaký vcítěný řeči. ._. No, během několika dílů HIMYM jsem byla už v klidu. A pak když jsem vyvenčila psa a koukla na net, jestli už jsou výsledky zveřejněny a taky že byly (z toho z pondělí) a...
PŘIJATAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA~
Zázrak, zázrak, right? ^^ A to jsem byla 22. Fakt. Zázrak.

No, já vím, jak to je děsně zajímavé a že všechny to zajímá, ale. Prostě mi držte palce i s tím druhým gymplem.
Mír s vámi, lidi.



Say we'll continue being together.

15. dubna 2012 v 1:18 | Tmavovlasá panna |  kecy

Did you know we would never see each other again?

Bože. Proč se cítím poslední dobou tak divně? Jako kdybych byla plná všech těch věcí, které jsem utlačovala a namalovala přes ně nepřítomný úsměv. A teď jako bych měla vybuchnout. Přesto že se cítím tak prázdná. Nevím, ale připadá mi, jako bych "přežívala". Každý den se vzbudit, splnit to, co mám a jít spát. A i když mám před sebou tolik věcí, na které se mám těšit, tak mi budoucnost připadá nějak bezcílná. Chodím jak tělo bez duše, ani nijak nemyslím, mám problém se soustředit. A jsem protivná na lidi. To, co jsem nechtěla. Nikdy. I když si píšu s někým přes internet, jsem mimo, skoro toho člověka ignoruju, nevím, co mám odepisovat, píšu samé nesmysly. Seru je. A to jsem byla většinou člověk, s kterým si lidé psali rádi. Nevím, celkově si připadám mimo společnost. Poslední dobou nevím, co mám dělat. Jak se tvářit, jak zdravit, jak se chovat, o čem mluvit. Vše, s čím jsem neměla nikdy problém. I vedle Kim-chan si připadám jak blb. Ne, nechci, aby to vyznělo zle oproti ní, ale vždycky na tom byla se společností o něco hůř než já. Přeju jí to, jen to je trochu smutné.

Respektujme, že jsem velmi, velmi ospalá, ok?

We're running to the edge of the world, ruuning, running away.

10. dubna 2012 v 16:23 | Hiki |  kecy

Zdar. Tento článek jsem napsala včera, ale protože náš milý internet fungoval spolehlivě jako vždy, přidávám ho dneska.

Achjo. Další prázdniny jsou v prdeli. Nevím, předtím mi připadaly tak dlouhé, že toho tolik udělám, půjdu ven s tolika lidmi, pilně se připravím na přijímačky (které jsou přesně za čtrnáct dní x_____x), připravím tu blbou absolventskou práci. Že budou bezstarostné a zábavné. S širokým úsměvem. Netuším, proč uběhly tak rychle. Zda-li to bylo kvůli tomu posranému počasí, které se zlepšilo až dnes či posranému nachlazení, které nás okrádá o všechny kapesníky. Nebo kvůli náladě, které můžu přirovnat k "can you smell the poo burning?". No, takže nakonec si můžu odškrtnout z mého dlouhého seznamu věcí, které jsem chtěla udělat, asi dvě věci. Bože, když jsem doma, tak jsem chcíplá jít ven, a když jsem doma, tak jsem znuděná jak prase. A když už projevím nějaký zájem o vnější svět, tak je pozdě a nakonec zůstanu u nudění. Ale už jsem znuděná i z toho internetu. Nic mě nebaví. Už aby ta škola začla, nejspíš mi chybí kontakt s lidma (jo, mluvím, jako bych byla zavřená měsíc, ale jsem zvyklá, ok?). Teď se budu muset soustředit na učení a výtvarku. Ať už je květen!

Ale když přemýšlím, tak pít studený ovocný čaj, jíst perníky (které byly udělány pro kluky - nikdo nepřišel), smrkat, čučet na HIMYM, občas na malý kousek modré oblohy vykukující zpod žaluzií a poslouchat otravný smích vašich kryplovských spolužáků, spestřený o Marilynův chraplák, není zas tak špatné. ^^ Jen kdybych se necítila tak prázdná. Moje jednostranná láska ke Koblihovi skončila. I když jsem měla nějaké malé naděje, tak ty vyhasly. On je s Luckou šťastný. A i kdyby nebyl, tak to nic nemění. Každý jsme jiný, každý se pohybujem v jiné společnosti. Vlastně i naše velké přátelství je u konce (nikdy velké nebylo, alespoň pro něj). Když se potkáváme, navzájem se ignorujeme (on si začal! ._.), ani si nepíšeme. Nic. Nevím, jestli mám být ráda nebo ne. Ano, sic to bylo neopětované a dost mě to sralo, ale aspoň jsem měla nějaký pocit. Teď nemám žádný. Žádná hlava, která by byla plná myšlenek na něj, žádné červenání, bušení srdce či svírání žaludku. Nic. It sucks. ._.'

S Kim-chan jsme přespávaly zase u její babči. Celkem nuda, ale aspoň jsme pokecaly jako staré přítelkyně. A taky jsme napsaly úžasný příběh o narkomanovi, jak se stal tarzanem, který touží po orgasmu. Ale nejlepší stejně bylo, jak jsme psaly někdy kolem jedné anonymní SMS Čepce (kamarádovi), jestli nechce sex po founu. :'D Nakonec nás chtěl zažalovat za obtěžování fyzické osoby, což je tretný čin!

Včera jsme byli s rodinou u mojí babči, která perlila, když nám líčila svůj velký plán, co bude dělat, když ji bude chtít někdo vykrást. :DD "Hlava je v dřezu, co mám s tím dělat?!" Vtipné, že? Já vím.

Jo, a ve středu jsem viděla bubeníka. ^^