Hey, do you remember?

23. února 2012 v 1:30 | Hiki |  kecy
Šáj (mento, pamatuješ?). Ne, tentokrát se nemám na co vymluvit. Přece jen máme jarní prázdniny.

Jak už jsem slibovala, chci objasnit svůj milostný život, so.. Are you ready?

První bych měla začít u Milana. Ano, jestli si vzpomínáte na toho chudáka kluka, který mě miloval celý rok a půl? Ani nevím, proč jsem byla tak tvrdohlavě neústupná a pořád ho odmítala? Možná proto, že jsem byla blbá. Možná proto, že jsem ho viděla jen jako kamaráda. Možná proto, že se do toho všichni pletli. Možná proto, že jsem to nebrala vážně. Možná proto, že jsem měla ze vztahu strach. Hodně lidí říkalo: Budeš toho jednou litovat. A samozřejmě že na jejich slova došlo. Jo, myslím, že to bylo nějak na začátku listopadu, kdy jsem začla Milana sledovat jinýma očima. Nevím, jestli to bylo, že jsem vyrostla ze své hlouposti či proto, že někdy o prázdninách se mě rozhodl vzdát (spíš to druhé). Asi platí: Člověk si uvědomí, co měl, až to ztratí. Fakt si nemyslím, že to byla láska nebo aspoň si tím nejsem jistá. Jen moje hlava byla plná vzpomínek a představ o šťastné společné budoucnosti. Ale nic jsem nedala najevo z prostého důvodu - nebylo to fér. On se snažil rok a půl a když se ode mě konečně odpoutal, tak ho mám do toho zase tahat? Navíc mi bylo jasné, že už si nemůžu tolik fandit. Co když se přesměroval na někoho jiného? Ale aspoň jsem chtěla říct, co cítím. Naposledy se omluvit a poděkovat za všechno. Ale když rok 2011 vystřídal rok 2012 a já se rozhodla jednat, potvrdilo se, že se zaměřil na někoho jiného. Na moji dobrou kámošku - Lucku (Kopeček, zda se chytáte). Tak mi nezbylo nic jiného, než se smířit s tím, že mezi námi je už definitivní konec. Všechno jsem ukončila valentýnkou (romanticky poslanou přes školní poštu), kde jsem napsala všechno, co jsem chtěla říct - krom toho malého detailu, co jsem k němu těch pár měsíců cítila.

Bubeník, hahaha. Pamatujete na ten trapný článek, že nevím, jak se chovat v cizí společnosti? A vzpomínáte na zmínku o blonďatém bubeníkovi v červených kalhotách? Tak když jsme byli se školou asi před měsícem v divadle, tak tam byl taky se školou. To bylo jen: "Kiiiim-chaaaan~ Bubeník! Bubeník!!" "Kdeeeeee?!" No, asi po jednom či dvou týdnech ho potkala Kim-chan - "Prostě jsem šla a naproti mě kluk v červených kalhotech. Přijdu blíž a vidím blonďatou helmu. AAAAAA!" Po pár dnech jsem prolízala bratrovy fotky z nějakého maškarního plesu a vidím nějakého blonďatého kluka. Dlouho jsem měla dilema, ale nakonec jsem usoudila, že to není bubeník, ale že to je nějaký další ňuňák, který chodí na gympl, kam se chci hlásit (i s Kim-chan). Den na to jsem projížděla ňuňákův facebook a moje dilema se zvětšovalo a zvětšovalo. Rozhodující byla jeho fotka v červených kalhotách. Takže si zapamatujte, že červené kalhoty jsou jeho poznávací znamení! Jinak co mé sledovací manévry přinesly za ovoce: Je bratrův kámoš. Nejspíš je nezadanný. Chodí na gympl, kam chcem jít. Bydlí v sousední vesnici (Kim-chan, to není vesnice, ne? Jak to nazvat? :'D). Jeho rodina má v té "vesnici" hospodu. Je jen o rok starší. Nosí cool oblečení. Poslouchá super hudbu (to, co já + Rammsteiny a Iron Maiden). Vlastní boží Rammsteinovské triko, které mu musím ukrást hned po té, co ho znásilním a poslat ho ZKA-sama. Hraje na bicí a el. kytaru. Jo, a když byl menší, tak byl skaut. :D JE. TAK. COOL. ŽE. Achjo, jsme takové stalkerky.

Koblížek. Ano, ten Koblížek z lyžáku. Všechno začlo na tom lyžáku - hned první den. Mně i Lucce (Kopečku) se líbil, a tak jsme probíraly celý večer, jak vypadá suprově s mokrými vlasy. Pak takové večery nenásledovaly, maximálně jsme nasazovaly taký ten innocent ksicht s růměncem ve tváři. A mně se líbil čím dál víc. První to bylo jen podle vzhledu, ale když jsem začala poznávat i jeho osobnost.. Ale i když jsme přijeli domů, tak jsem to nebrala moc vážně. Ale když mi Lucka o pár dní později napsala, že se dozvěděla, že se líbí Koblížkovi, tak jsem se rozbrečela. A pak to začalo - všechny ty příznaky hraničící s láskou: zimnice, myšlení na něj nonstop, brečení, rudnutí, dementní usmívání, bušení srdce, tíha na hrudi, svírající pocit v břiše. Vše bylo ještě horší, když si vybral zrovna mě jako prostředníka, který mu bude dohazovat Lucku. Ta tíha se zvětšovala a zvětšovala a já si nepřála nic jiného, než se jí zbavit. Takže když jednou ze mě páčil, co mi je (o to se snažil už jeden/dva týdny), tak jsem se vzdala a řekla mu, co cítím. Mé první vyznání lásky v životě! První jsem měla obavy, co mezi námi bude. Ale nakonec on byl ten, který se ozval jako první a dělal, že se nestalo vůbec nic. Ale pak na to stejně přišla řeč. A ještě to berem s humorem, proč ne. Teď jsem ráda, že jsem to udělala, protože ta tíha zmizela a navíc mi připadá, že si rozumíme nějak víc. Můžeme být upřímní a klidně se bavit i o onom trapném tématu. Potom mě trápilo "jen" to, že to je zcela jednostranné. Navíc mi nepomáhalo ani to, jak Lucka zářila štěstím a vyprávěla mi, jak spolu chodí každý den ven a co všechno dělají. Ale úsměvné je, že všichni tři jsme si navzájem něco poslibovali a navzájem si to řekli. U nás asi sliby chyby platí dvojnásob. Ale to už je jiný příběh. Mám předsevzetí, že se musím od něj "odpoutat" a zatím mi připadá, že to vypadá slibně. Ale už vidím, že jakmile ho uvidím v pondělí, tak půjdu až do našeho nejvyššího patra celá zrudlá a s dementním chichotáním. Však proč se nezamilovat do vlastního bratrance přes koleno, který se mi líbil už před dvěma roky, s debilním melírem a který je o dva roky mladší? Proč ne.

Čtenář: Děláš si ze mě šprťouchlata?!
Já: Mé srdce udělalo kotrmelec.
 


Komentáře

1 Alia Alia | Web | 23. února 2012 v 7:18 | Reagovat

Omnomnomn, ano, Milana si pamatujeme :'D
Stává se, že člověk reaguje s fázovým meškáním, no. Ale aspoň jsi mu to řekla...^^ Já si neumím představit, abych šla za kočkou a něco ji řekla, co by neobsahovola květné opsání všeho, co bych mu nejraději strčila do hýždního dekoltu. :'D
Bubeník *^* A jeho tričičko ♥ Už jsem mu připravila slavnostní místečko ve své skříni.^^
A, toto, s koblížkem je mi to líto. :/

Ale však si Hiki najde toho pravého!^__^

2 Hiki Hiki | Web | 23. února 2012 v 13:01 | Reagovat

[1]: Ach, ZKA-sama. ^^ Zrovna se vrhám na tvoje poslední články, které jsem nečetla. :'D
No, jsem ráda, že jsem udělala za naším "stále nejistým" vztahem definitivní tečku. K depilované kočce: Až tak? :D
Slavnostní místečko stále udržuj. ^^ Dneska se mi o něm zdálo. :'D
Neopětovaná láska je na zlaté hovno. ._.

Děkuji, ale.. KDY?! :'D

3 Alia Alia | Web | 23. února 2012 v 15:27 | Reagovat

[2]: Ojj, vidím, vidím. :'3
Až tak. :'DDD Však mi se ještě uvidíme, ehhe. n.n *brousí si lžičku*
Dokonce jsem si k němu koupila ČERVENÉ nohavice.
Tell me something new →___→

4 Alia Alia | Web | 23. února 2012 v 15:28 | Reagovat

[3]: a, toto, v pondělí od 'něj' dostanu dopis.

5 Hiki Hiki | Web | 23. února 2012 v 16:27 | Reagovat

[3]: ^^'
Jen mu dej. :'D Nechceš půjčit nože z mixéru, které rodiče hledali dva dny? :D
KYAAAA~ :3
Hard life. ._.

[4]: Moment, od depilované kočky?

6 Alia Alia | Web | 23. února 2012 v 18:40 | Reagovat

[5]: A jsem ráda! ♥ :'D
Ani nechci vědět, v čím pozadí vězeli xD
jávímvím^^

neee, od bishounen-sami^^

7 Hiki Hiki | Web | 24. února 2012 v 1:20 | Reagovat

[6]: Ga-ga. *Shinobu-chanin cute smích*

Aaa~ Potom se pochlub. ^^ (Nemusíš jít do detailů, ok? :D)

8 Alia Alia | Web | 24. února 2012 v 7:48 | Reagovat

[7]: No, pravděpodobně mi v něm nevyznává lasku, so.. :'D Spíš jsem zvědavá, co řekne on na můj >___<

9 Hiki Hiki | Web | 24. února 2012 v 13:03 | Reagovat

[8]: Ach, takže vy si posíláte navzájem? ^^ A ty mu ji vyznáváš? :'3

10 Alia Alia | Web | 25. února 2012 v 11:30 | Reagovat

[9]: Ano, posílame. A ne →__← to by mi jen chybělo k štěstí teda :'D

11 TimeyWimey TimeyWimey | E-mail | Web | 26. února 2012 v 14:30 | Reagovat

Krásný design:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.