Čaute. Že já se ozvu, co? :'D Ale když on není čas a když už nějaký je, tak ho využívám ke čtení Dengeki Daisy. :'DD
Těžký život, těžký život.
Minulý týden byl strašný. Fakt strašný. Vážně jsem myslela, že se nedožiju neděle. Ledny jsou strašné. Nevím, jaký blb prohlásil, že devítka je procházka růžovým sadem. Že to je nejlehčí ročník, leháro. Zatím mi připadá pravý opak. Nevím, jestli to je tím, že učitelé chtějí, abychom pracovali co nejvíc samostatně, když už jsme ti deváťáci. Či jestli na nás tlačí kvůli střední. Nebo jestli to učivo je prostě tak těžké. Asi mi bylo předurčeno, abych dostala jednu dvojku na vysvědčení, kvůli které se nedostanu na gympl. Díky novému zákonu, že se můžeme přihlásit jen na jednu školu, nakonec skončím na učňáku. Potom to zkusím znovu na nějakou dobrou školu a budu o dva roky starší než ostatní. Protože si budu připadat jako stařena, tak budu chodit zmalovaná a jednou si mě někdo splete se štětkou. Znásilní mě a já zůstanu jako osamělá matka, která ani nedokončila střední. Když už budu v pozici, kdy si budu moci dodělat vzdělání, vysokoškolské školné bude tak nedosažitelné, že nakonec skončím u zametání chodníků. Plat bude nízký a nebudu moci splácet všechny své dluhy, až spáchám sebevraždu. Tak bude vypadat můj krátký smutný život.
HARD LIFE
A tento týden? Byl celkem klidný. Hodně přemýšlím. O sobě, svých problémech, o ostatních a jejich problémech. Ah, problémy. Poslední dobou mi připadá, že se valí ze všech stran. Pane Jashine, ještě nechci dospět, jasný?! Tak se snažím uklidňovat sezením na parapetu u velkého okna ve třídě a pozorováním sněhu (ano, který už je zase v prdeli). A všichni se diví, že řvu na celou třídu: I WANNA RAPE THIS! V případě nouze zalézám pod parapet a objímám topení. Víte, přece jen se musím připravovat na své budoucí přežívání - pod mostem.
Jsem ospalá (ani poslouchání Doki doki nonstop nepomáhá), takže si půjdu lehnout. Všem lidem, kterým lezu na blog, se omlouvám, ale okomentuju zítra. Teda dneska. Oyasumi.
PS: Mám modře podbarvené vlasy. ^^
