Světlo nemůže existovat bez tmy.

3. prosince 2011 v 0:31 | Hiki-chan |  kecy
Hikari wa kurayami nashide wa sonzai dekinai.


Myslím, že už jsem vyrostla z dětské naivity, že se lidé dělí na dobré a zlé. Že to je prostě určeno a dobří skončí v nebi, špatní v pekle. Že dobří lidé jsou kamarádi, zlí lidé by si zasloužili zemřít. Moje dětské uvažování nechme stranou. Až čas mi prozradil, že život není tak jednoduchý. Že není možné soudit tak lehkomyslně. Že život není pohádka. A i když jsem říkala (nojo, psala), že lidé se nedělí na dobré a zlé, každý si položí někdy otázku: Jsem dobrým člověkem? Jak prosté. Všichni mají světlé i tmavší stránky, nevěřím, že existuje někdo, kdo byl měl pouze kladné či záporné. Nikdo není dokonalý. Ale to, že si myslíme, že jsme dobří, znamená, že jimi opravdu jsme? Je těžké to posoudit, protože jsme vnímani z více pohledů. Pro někoho můžeme být andělem bez křídel, někdo nás může proklínat. Ale myslím, že to, co si myslíme sami o sobě, je nejdůležitější. Každý snad někdy dospěje do stádia, kdy si uvědomí sám sebe a takové věci zváží. K tomu jsem se přiblížila ve středeční hodině slohu. Celou dobu jsme dělali cvičení, u kterých jsme měli vypisovat svoje vlastnosti, jak kladné, tak záporné (a kvůli tomu nepřišla řada na pana strýčka Harrise). A soused nás měl doplňovat. A nakonec měl prezentovat celou naši osobnost. Je zajímavé slyšet po tolika letech upřímné odpovědi a ne jen dobromyslné vyjmenovávání samých kladných vlastností. A přitom když jsem viděla v mém sešitě, jak DeiDei-chan červeně zakroužkovala sobeckost, závist, žárlivost, lenost a další záporné věci, nijak jsem nebyla naštvaná. Naopak jsem se sama pro sebe usmála. Tohle byl důkaz, že mě bere takovou jaká jsem. Bere mě i s mými špatnými vlastnostmi. Celou dobu se snažím polepšit, zbavit svých špatných stránek, ale proč vlastně? Samozřejmě každý může na sobě něco zlepšit, ale to už se jedná spíše o činy. Po téhle hodině jsem ráda, že jsem tím, kým jsem. A pevně věřím, že jsem dobrým člověkem. ^^ (Pane Jashine, těš se.)

Ano, tahle část připomínala slohovku žáka navštěvující čtvrtou třídu, který strašně důležitě píše o věci, která je všeobecně známá. Ale protože mám v profilu napsané, že jsem dětinská, tak to je v pořádku. :'D

Achjo. Mám nemožné dilema. Na jakou střední. První jsem myslela, že teda půjdu na ten gympl, ale nijak mě neláká ta hromada učení a navíc fakt, že když vystuduju, tak nebudu umět v podstatě nic. A co když nepůjdu na výšku? Tak mám jít na odbornou střední, samozřejmě. Ale já mám strach. Z toho, že když na ní půjdu, tak už mi je dáno, že se musím stát tím, na co je zaměřená ta škola. Nevím, co mě baví, jsem dobrá celkem na všechno, v ničem nevynikám. Tak to je potom těžký.

Pane strýčku Harrisi, pomož mi.


 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.