Prosinec 2011

Quiet like the snow..

23. prosince 2011 v 19:17 | Čunislava |  kecy
Achjo. Všechno je divné. Velmi divné. Nevím, jestli se mám těšit na Vánoce. Vůbec mi nepřipadá, že už jsou zítra. Letos to je divné. Lidé jsou divní. Rodinná atmosféra je na jedno velké zlaté hovno. Ale samozřejmě to nemůže před babčou nikdo dávat najevo, takže kdo má po ruce masku? ^^" I to počasí nijak nepřipomíná zimu. Vánoce jsem milovala odjakživa. Asi bych byla natěšená i tento rok, nebýt té rodinné situace. Jedinné chvíle, kdy to bylo navráceno do starých kolejí, byly ve středu a čtvrtek. Ve středu když jsme měli angličtinu nebo co, konečně začlo sněžit. A sněžilo celý den. A když jsem chodila po bílých chodnících s takovým tím krásným křupavým zvukem pod nohama, tak jsem věděla, proč mám tak vlastně ráda zimu. Ano a teď je venku jedna velká posraná břečka. No a ten čtvrtek. Poslední den školy - vánoční besídka. To jsem si zase vzpoměla, proč tak miluju Vánoce. A pak buch. Přijdu domů, dostanu místo pozdravu jen seřváno, a pak jen jeden řve přes druhého. Ne, už nemůžu. Jak dlouho to budu zvládat jen s tichým brečením na záchodě? Možná by bylo fakt lepší, kdyby se rozvedli. Ale to si neumím představit. S kým bych žila? Jak? Kde? Možná zase zkusím taktiku nasazení falešného úsměvu, který aspoň něco zlepší. A třeba se stane časem skutečností..

Serte na mé sebelítostivé kecy a jashinovsky si užijte Vánoce. ^^

PS: Bakuman je plný mrkajících Hayatů. Neuvěřitelně. Moc. Moc.

Linda~ Lindaa~

18. prosince 2011 v 21:36 | Miss Buráková |  kopa sraček
I'll rape my own papa. ^^
Edubáze je zlo. Přežila jsem to jen díky poslouchání písniček, z kterých dostávám opakovaný orgasmus. Ne, tahle (Just Be Friends od papa, Kida-kuna, Mamoru Miyano, Miyaneho nebo jak to mám skloňovat) posloužila k truchlení nad Havlem. Strašné, že zemřel, že? (Kim-chan, přece jen hrál velmi důležitou roli ve svrhnutí komunismu.) Achjo. Něco jsem chtěla napsat a už nevím co. Nakonec to bude jen článek o tom, jaký je papa jashinovský zpěvák (mmchdm, že? že?! :3).

Tak zkusíme nějaké aktuální téma. Vánoce. To je tak neuvěřitelné, že už jsou ani ne za týden. Pořád mi to nějak nedochází. Tento rok to je takové divné. Myslím, že v tom má velkou roli počasí. Celou dobu bylo hezky, teplo a buch, najednou Vánoce. Ale ani vánoční nálada nestojí za nic. Zvlášť ta rodinná. Ani se netěším. A to nemluvím o tom, že nemám koupený jedinný dárek a vážně jsem zvědavá, jak výjdu s penězi pro čtrnáct lidí. Fuuu.
A co vy? Těšíte se?

Ano, tímhle končí snaha o normální článek.
Povinně pustit!
Ta super písnička je trochu dál za tím kecáním, které jsem si nemohla odpustit. ^^ *má jen velmi chabé tušení, o čem tam mluví*

No, odpočívejte v pokoji, pane Havle.

PS: Ještě na tohle jsem narazila. o___O

Somewhere in my memory..

14. prosince 2011 v 21:21 | Hikari-sama |  kecy
Jsem přeLovelyComplexovaná. Už podruhé.

Doppelkinn. Ne, nejsem duševně nemocná, jen si rozšiřuju v němčině slovní zásobu o podbradky. Když o tom přemýšlím, tak ještě nevím, jak se řekne podbradek japonsky. Nijū ago. ^^

Bože. Poslední dobou nějak moc božuju. To není dobré. Nechci zradit jashinismus, kterému jsem byla vždycky věrně oddaná. A další podezřelá věc - nějak moc se vysmívám ostatním. Nemyslím to v takovém tom vrstevnickém stylu, ale třeba.. s Kim-chan jdem ze školy a proti nám jde kluk s houpající chůzí. A já vyrsknu smíchy. Další nedobrá věc. A poslední zlozvyk, který mě sere nejvíc, je pomlouvání. Vím, že to není klasické pomlouvání na způsob: dneska piča, zítra miláček forever, ale přesto z toho nemám dobrý pocit. Miyu-chan se začíná totiž chovat téměř stejně jak před těmi osudnými dvěma roky. A i když při mých, Kim-chaniných a DeiDei-chaniných rozmluvách nepadne žádné sprosté slovo a probíráme naše špatné zkušenosti s ní, není to přece jen ještě horší..? ._.

A když už jsme u toho stěžování, konečně si začínám uvědomovat, jak jsem nevyspělá. Vůbec neumím komunikovat s lidma. Takovýma, co nenasazují přátelský úsměv a jejich hlavní cíl je udělat z vás velkého blbce (jak já nesnáším béčko). Vlastně vůbec neumím komunikovat s cizíma lidma v mém věku. Nevím, jestli se mám tvářit příjemně, roztomile, mírně poulit oči jako obvykle, nebo se tvářit znuděně, nepřístupně. Nevím, jestli se mám čučet do blba, pohrávat si s prstýnkem na ruce, bezcílně něco hledat nebo ťukat na mobilu. Pak to dopadá podobně jak dneska. Přijdu jako první z komoráku na místo srazu, kde jsou zatím jen samí cool kluci hrající na elektrické kytary či bicí. A i když po mně furt divně pokukují, očima se vyhýbám jak to jen jde a sedím tam na kraji jak dement. A přitom jen tajně pokukovat po blonďatém bubeníkovi a tiše vyznávat lásku jeho červeným kalhotám.

Od ZKA-sama:

Doki doki de kowaresou sen parsent lav. Ej!

8. prosince 2011 v 20:19 | Královna škvarek |  kopa sraček

Zdravíčko. Netuším, o čem bych měla psát, ale prostě mám chuť blogařit, však něco se najde.
Jak se máte? Já blbě. Teda blbje.
Asi před hodinou jsem dokoukala na Uta. Vím, že to je děsná blbost, ale chci pokračování. Chci pokračování se Syo-chanem~ Nemravným Havajčanem, který masturbuje na palmě. A přitom si zpívá havajskou písničku. Chudáček. První z něj uděláme masturbujícího Havajčana, potom ho nazve Kim-chanina mamá Bííbrem, pak s ním uděláme fotomontáž a předěláme ho na Leeho a nakonec je z něj ještě Michael Jackson. Ale stejně je cool. Doprdele, chci vidět jeho dvojče!
Ehm. Dále se mám blbě, protože mě strašně škrábe v krku. Nemožně a nechutně. Dneska jsme zpívali se školním sborem v kostele. Kabelovka natáčí nějaký vánoční program a nacpala tam i nás. To dopadne. Já, Kim a DeiDei sólový rap ve Vánočním času od Nightwork. Přece jen jsme královny. Já jsem královna škvarek, Kim bůčku a DeiDei tlačenky. Z Tatranek jsme přešly do tučných jídel. Úsměvné.

Ponechme důvody, proč se mám blbě. Radši přidám emo cool písničku.


Teď si píšu dokonce s Kenošem, hahaha.
Musím jít se psem. Potom asi zalehnu, abych na zítřejší olympiádě nepsala morbidní slohovku. Čau.

Are you ready?

6. prosince 2011 v 19:47 | Hiki |  rozmazané šmouhy
Milí, zlatí.
Ano, prvně přidávám fotky.
Všichni si to zapiště do svých deníčků, ok?
Jen upozorňuju, že nejsem jejich autorem.
Tím je mým otecko. :'D
Ale někdy si musím přivstat na ten východ slunce nad Lysou horou, sakra. *___*






*__________*


Světlo nemůže existovat bez tmy.

3. prosince 2011 v 0:31 | Hiki-chan |  kecy
Hikari wa kurayami nashide wa sonzai dekinai.


Myslím, že už jsem vyrostla z dětské naivity, že se lidé dělí na dobré a zlé. Že to je prostě určeno a dobří skončí v nebi, špatní v pekle. Že dobří lidé jsou kamarádi, zlí lidé by si zasloužili zemřít. Moje dětské uvažování nechme stranou. Až čas mi prozradil, že život není tak jednoduchý. Že není možné soudit tak lehkomyslně. Že život není pohádka. A i když jsem říkala (nojo, psala), že lidé se nedělí na dobré a zlé, každý si položí někdy otázku: Jsem dobrým člověkem? Jak prosté. Všichni mají světlé i tmavší stránky, nevěřím, že existuje někdo, kdo byl měl pouze kladné či záporné. Nikdo není dokonalý. Ale to, že si myslíme, že jsme dobří, znamená, že jimi opravdu jsme? Je těžké to posoudit, protože jsme vnímani z více pohledů. Pro někoho můžeme být andělem bez křídel, někdo nás může proklínat. Ale myslím, že to, co si myslíme sami o sobě, je nejdůležitější. Každý snad někdy dospěje do stádia, kdy si uvědomí sám sebe a takové věci zváží. K tomu jsem se přiblížila ve středeční hodině slohu. Celou dobu jsme dělali cvičení, u kterých jsme měli vypisovat svoje vlastnosti, jak kladné, tak záporné (a kvůli tomu nepřišla řada na pana strýčka Harrise). A soused nás měl doplňovat. A nakonec měl prezentovat celou naši osobnost. Je zajímavé slyšet po tolika letech upřímné odpovědi a ne jen dobromyslné vyjmenovávání samých kladných vlastností. A přitom když jsem viděla v mém sešitě, jak DeiDei-chan červeně zakroužkovala sobeckost, závist, žárlivost, lenost a další záporné věci, nijak jsem nebyla naštvaná. Naopak jsem se sama pro sebe usmála. Tohle byl důkaz, že mě bere takovou jaká jsem. Bere mě i s mými špatnými vlastnostmi. Celou dobu se snažím polepšit, zbavit svých špatných stránek, ale proč vlastně? Samozřejmě každý může na sobě něco zlepšit, ale to už se jedná spíše o činy. Po téhle hodině jsem ráda, že jsem tím, kým jsem. A pevně věřím, že jsem dobrým člověkem. ^^ (Pane Jashine, těš se.)

Ano, tahle část připomínala slohovku žáka navštěvující čtvrtou třídu, který strašně důležitě píše o věci, která je všeobecně známá. Ale protože mám v profilu napsané, že jsem dětinská, tak to je v pořádku. :'D

Achjo. Mám nemožné dilema. Na jakou střední. První jsem myslela, že teda půjdu na ten gympl, ale nijak mě neláká ta hromada učení a navíc fakt, že když vystuduju, tak nebudu umět v podstatě nic. A co když nepůjdu na výšku? Tak mám jít na odbornou střední, samozřejmě. Ale já mám strach. Z toho, že když na ní půjdu, tak už mi je dáno, že se musím stát tím, na co je zaměřená ta škola. Nevím, co mě baví, jsem dobrá celkem na všechno, v ničem nevynikám. Tak to je potom těžký.

Pane strýčku Harrisi, pomož mi.