
Achjo. Všechno je divné. Velmi divné. Nevím, jestli se mám těšit na Vánoce. Vůbec mi nepřipadá, že už jsou zítra. Letos to je divné. Lidé jsou divní. Rodinná atmosféra je na jedno velké zlaté hovno. Ale samozřejmě to nemůže před babčou nikdo dávat najevo, takže kdo má po ruce masku? ^^" I to počasí nijak nepřipomíná zimu. Vánoce jsem milovala odjakživa. Asi bych byla natěšená i tento rok, nebýt té rodinné situace. Jedinné chvíle, kdy to bylo navráceno do starých kolejí, byly ve středu a čtvrtek. Ve středu když jsme měli angličtinu nebo co, konečně začlo sněžit. A sněžilo celý den. A když jsem chodila po bílých chodnících s takovým tím krásným křupavým zvukem pod nohama, tak jsem věděla, proč mám tak vlastně ráda zimu. Ano a teď je venku jedna velká posraná břečka. No a ten čtvrtek. Poslední den školy - vánoční besídka. To jsem si zase vzpoměla, proč tak miluju Vánoce. A pak buch. Přijdu domů, dostanu místo pozdravu jen seřváno, a pak jen jeden řve přes druhého. Ne, už nemůžu. Jak dlouho to budu zvládat jen s tichým brečením na záchodě? Možná by bylo fakt lepší, kdyby se rozvedli. Ale to si neumím představit. S kým bych žila? Jak? Kde? Možná zase zkusím taktiku nasazení falešného úsměvu, který aspoň něco zlepší. A třeba se stane časem skutečností..
Serte na mé sebelítostivé kecy a jashinovsky si užijte Vánoce. ^^
PS: Bakuman je plný mrkajících Hayatů. Neuvěřitelně. Moc. Moc.








