Inori.

3. května 2012 v 22:07 | Hiki |  kecy
Saké. Ano, samozřejmě nevím, o čem mám psát, ale nějak jsem dostala náladu se spojit s anonymním internetem, s vámi a Kim-chan (s kterou jsem každý den). Ale však něco se najde.
Normálně, poslední dobou si všímám, jak jsou lidé ovlivněni svou rodinou. Celý jejich život je postaven právě na ní. Skoro celý charakter je založen na naší výchově. Naše vnější i vnitřní stránka je plná dědictví po rodičích. Děláme gesta, říkáme věci, máme názory, které jsme okoukali právě od nich. Bohužel pak nám dochází, že některé věci nemůžeme určitým lidem ani vyčítat, protože tak prostě byli vychováni. Na naší rodině je závislé také to, do jakého prostředí se narodíme, zda budeme mít dostatek finančních prostředků, a tudíž hodně příležitostí. Je děsivé, co rodiče mají na svých bedrech. Přecejen trochu začínám rozumět té velké zodpovědnosti. A víte, jak jsem nadávala často na moji rodinu? Na naše vztahy a tak? Už budu mlčet. Fakt budu mlčet. Moje je úplné nic ve srovnáním s DeiDei-chaninou rodinnou situací. Ta má doma fakt peklo. Něco, co se vyhýbá normálnímu lidskému rozumu. Opravdu ji obdivuju, jak se drží. ._.
Hej, mimochodem jsem našla svou životní roli. Jsem ta hodná kamarádka dohazovačka. ALE FAKT. Jo a nemůžu jet na animefest, na který jsem měla jet zítra na tři dny s Ane-chan. A já se těšila celý rok a moc jsem nepochybovala, že bych nejela. A proč nemůžu? Protože jsem malá (mám příští měsíc šestnáct), budu přepadena a znásilněna. Když jsem řekla, že se budem pohybovat hlavně v těch budovách, tak řekli, že něco takového se může stát i tam, že prý nějaká parta přijede a blablabla. Myslím, že moje matka si plete nevinný animefest s nějakým punkovým koncertem.
Já: Mami, ale já nepůjdu za tou partou a fakt je nebudu prosit, ať mi dají drogy!
Matka: Tak ti to nalejou do pití!
Já: PANE BOŽE!!
Matka: Nebuď naivní.
*dead*
Ale budu moci jet příští rok, protože za ten jeden rok budu ošlehaná životem a naberu strašně moc zkušeností! A chudák Ane-chan. Chudák Ane-chan~
Bože, vlastně jsem poslední dva měsíce na základce. Nevím, na jedné straně mi je líto opustit všechny ty lidi (jak blízké, tak i ty, kteří mi lezou na nervy) a na druhé straně chci vypadnout. Ale to je asi normální. Jo a kdyžtak jsem nebyla přijata na ten druhý gympl, ale to nevadí, protože bych šla stejně na ten první. :'D
A chci emařit, protože jsem dočučela na HIMYM. Doufám, ŽE BUDE OSMÁ SÉRIE~ A mimochodem, mám tumblr. >.<
Myslím, že to bude pro dnešek všechno. Dobrou.
 

The ruined city still remains beautiful.

24. dubna 2012 v 21:58 | Stalinovo benjo |  kecy

Ach, to strašné období je konečně u konce. Ano, Hiki má přijímačky za sebou. And..
Minulý víkend byl hrozný. Celý den jen sedět v pokoji na posteli u notebooku a učit se, zatímco slunko svítí do okna a veselé hlasy lákají ven. Mé sebevědomí bylo celkem průměrné, než přišel nedělní večer. To jsem začla zjišťovat, co všechno neumím a byla jsem histerická. Hodně histerická. Jsem ráda, že bratr přišel až pozdě večer. :'D No, pondělí. Když oznámili, že zájemců je 119 (berou 60), tudíž jedna polovina vypadne, dělalo se mi mdlo. Čeština byla lehká, ale ta matika. K-a-t-a-s-t-r-o-f-a. Fakt nemám logické myšlení. A další večer, další zjištění, co všechno neumím, další histerie. A dnešek. Čeština byla těžší, ale pořád se dala. Zato ta matika. Sic myslím, že byla lehčí než v pondělí, ale ať už to je možné, jak chce, to byl asi ještě větší propadák. Zatím vím o jednom příkladu, co mám dobře. :'D Takže jsem šla domů s hlavou plnou myšlenek, že se nedostanu nikam, co budu dělat. Další a další slzy. Ale za co se budu stydět do konce života.. Odpoledne jsem šla s mamá na třídní schůzky a když třídní řekla: Tak co?, tak jsem měla zase slzy v očích. Bože, proč mám takovou blbou vlastnost, že když mě něco sere a někdo se zeptá na tu danou věc, co mě sere, tak se mi chce brečet?! Samozřejmě to poznala, takže měla k tomu nějaký vcítěný řeči. ._. No, během několika dílů HIMYM jsem byla už v klidu. A pak když jsem vyvenčila psa a koukla na net, jestli už jsou výsledky zveřejněny a taky že byly (z toho z pondělí) a...
PŘIJATAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAAA~
Zázrak, zázrak, right? ^^ A to jsem byla 22. Fakt. Zázrak.

No, já vím, jak to je děsně zajímavé a že všechny to zajímá, ale. Prostě mi držte palce i s tím druhým gymplem.
Mír s vámi, lidi.



Say we'll continue being together.

15. dubna 2012 v 1:18 | Tmavovlasá panna |  kecy

Did you know we would never see each other again?

Bože. Proč se cítím poslední dobou tak divně? Jako kdybych byla plná všech těch věcí, které jsem utlačovala a namalovala přes ně nepřítomný úsměv. A teď jako bych měla vybuchnout. Přesto že se cítím tak prázdná. Nevím, ale připadá mi, jako bych "přežívala". Každý den se vzbudit, splnit to, co mám a jít spát. A i když mám před sebou tolik věcí, na které se mám těšit, tak mi budoucnost připadá nějak bezcílná. Chodím jak tělo bez duše, ani nijak nemyslím, mám problém se soustředit. A jsem protivná na lidi. To, co jsem nechtěla. Nikdy. I když si píšu s někým přes internet, jsem mimo, skoro toho člověka ignoruju, nevím, co mám odepisovat, píšu samé nesmysly. Seru je. A to jsem byla většinou člověk, s kterým si lidé psali rádi. Nevím, celkově si připadám mimo společnost. Poslední dobou nevím, co mám dělat. Jak se tvářit, jak zdravit, jak se chovat, o čem mluvit. Vše, s čím jsem neměla nikdy problém. I vedle Kim-chan si připadám jak blb. Ne, nechci, aby to vyznělo zle oproti ní, ale vždycky na tom byla se společností o něco hůř než já. Přeju jí to, jen to je trochu smutné.

Respektujme, že jsem velmi, velmi ospalá, ok?
 


We're running to the edge of the world, ruuning, running away.

10. dubna 2012 v 16:23 | Hiki |  kecy

Zdar. Tento článek jsem napsala včera, ale protože náš milý internet fungoval spolehlivě jako vždy, přidávám ho dneska.

Achjo. Další prázdniny jsou v prdeli. Nevím, předtím mi připadaly tak dlouhé, že toho tolik udělám, půjdu ven s tolika lidmi, pilně se připravím na přijímačky (které jsou přesně za čtrnáct dní x_____x), připravím tu blbou absolventskou práci. Že budou bezstarostné a zábavné. S širokým úsměvem. Netuším, proč uběhly tak rychle. Zda-li to bylo kvůli tomu posranému počasí, které se zlepšilo až dnes či posranému nachlazení, které nás okrádá o všechny kapesníky. Nebo kvůli náladě, které můžu přirovnat k "can you smell the poo burning?". No, takže nakonec si můžu odškrtnout z mého dlouhého seznamu věcí, které jsem chtěla udělat, asi dvě věci. Bože, když jsem doma, tak jsem chcíplá jít ven, a když jsem doma, tak jsem znuděná jak prase. A když už projevím nějaký zájem o vnější svět, tak je pozdě a nakonec zůstanu u nudění. Ale už jsem znuděná i z toho internetu. Nic mě nebaví. Už aby ta škola začla, nejspíš mi chybí kontakt s lidma (jo, mluvím, jako bych byla zavřená měsíc, ale jsem zvyklá, ok?). Teď se budu muset soustředit na učení a výtvarku. Ať už je květen!

Ale když přemýšlím, tak pít studený ovocný čaj, jíst perníky (které byly udělány pro kluky - nikdo nepřišel), smrkat, čučet na HIMYM, občas na malý kousek modré oblohy vykukující zpod žaluzií a poslouchat otravný smích vašich kryplovských spolužáků, spestřený o Marilynův chraplák, není zas tak špatné. ^^ Jen kdybych se necítila tak prázdná. Moje jednostranná láska ke Koblihovi skončila. I když jsem měla nějaké malé naděje, tak ty vyhasly. On je s Luckou šťastný. A i kdyby nebyl, tak to nic nemění. Každý jsme jiný, každý se pohybujem v jiné společnosti. Vlastně i naše velké přátelství je u konce (nikdy velké nebylo, alespoň pro něj). Když se potkáváme, navzájem se ignorujeme (on si začal! ._.), ani si nepíšeme. Nic. Nevím, jestli mám být ráda nebo ne. Ano, sic to bylo neopětované a dost mě to sralo, ale aspoň jsem měla nějaký pocit. Teď nemám žádný. Žádná hlava, která by byla plná myšlenek na něj, žádné červenání, bušení srdce či svírání žaludku. Nic. It sucks. ._.'

S Kim-chan jsme přespávaly zase u její babči. Celkem nuda, ale aspoň jsme pokecaly jako staré přítelkyně. A taky jsme napsaly úžasný příběh o narkomanovi, jak se stal tarzanem, který touží po orgasmu. Ale nejlepší stejně bylo, jak jsme psaly někdy kolem jedné anonymní SMS Čepce (kamarádovi), jestli nechce sex po founu. :'D Nakonec nás chtěl zažalovat za obtěžování fyzické osoby, což je tretný čin!

Včera jsme byli s rodinou u mojí babči, která perlila, když nám líčila svůj velký plán, co bude dělat, když ji bude chtít někdo vykrást. :DD "Hlava je v dřezu, co mám s tím dělat?!" Vtipné, že? Já vím.

Jo, a ve středu jsem viděla bubeníka. ^^

To, co lidé nazývají štěstím, je okamžik, kdy přestanou mít strach.

11. března 2012 v 17:36 | Příklad |  kecy
Achjo. Ten čas letí. Až nemožně rychle. Vždyť už je březen. Možná mi připadá, že to utíká tak rychle, protože jsme měli spoustu věcí do školy. Ano, hlavně jak všichni říkali, že druhé pololetí bude úplné leháro. Učitelé jsou nesnesitelní, dávají nám samé přepadovky a úkoly a pak se diví, že se neučíme. Prý že jsme před přijímačkami, tak se máme učit, jak jen můžeme. Jo, určitě, když se máme učit na přijímačky, tak se budeme učit ještě na každou hodinu. Bože, ti učitelé jsou fakt kreténi. Mi připomíná, že ty blbé přijímačky se nelítosně blíží. Už se budu muset začít pomalu učit, snad začnu už dneska (néé, ještě musím uklidit chodbu, vyčistit spálené hrnce, nakrmit zvířata, vyčistit králíka, udělat do školy a cvičit na klávesy~). Těžký život. O čem jsem psala? Aha, proč mi připadá, že všechno rychle běží. Navíc mám hodně kroužků, takže přijdu ze školy domů, jdu do kroužku, přijdu domů, najím se, nakrmím zvířata, udělám věci do školy, někdy stihnu jít na chviku na notebook, pak se osprchuju a jdu spát. No, nesmím to brát tak pesimisticky. Když se ohlédnu, co jsem zažila od začátku nového roku, tak toho bylo celkem dost. Jop, fakt toho bylo celkem hodně. Teď mě štve, že nepíšu pravidelnější články a nezapíšu sem své děsně zajímavé zážitky. Ale jak se říká, nikdy není pozdě, takže...

Tohle je hlavně pro mě, protože se bojím, že to zapomenu, ok? :'D
- brigády u otce (jednou za měsíc uklidím otcovou kancelář. :'D ale mám to ráda, aspoň se projedu busem a po úklidu si dáme pizzu. :3)
- hororová čajovna (jsem hrdou členkou dětského zastupitelstva, které má nastarost jednu místní čajovnu. byla jsem za zombí čísnici v noční košili. ^^)
- se školou v divadle (v beskydském na shakespearově hře "něco za něco". děsné porno.)
- pěvecká soutěž (soukromých uměleckých škol - školní kolo. zpívala jsem ještě s jednou holkou a i když jsme vyhrály první místo, tak jsme nepostoupily o ČTVRT BODU!)
- lyžák
- vysvědčení (samé jedničky a jedna dvojka z matiky. ._.)
- přespání u Kim-chaniné babči (nebylo nic moc, ale s kim-chan jsme upekly cheesecake! sakra, teď jsem na něj dostala chuť. ._.")
- modré vlasy (ano, mé krásné tmavě modře podbarvené vlasy, které byly drahé jak prase a které se vymyly hned po prvním mytí a z které mám teď hnusnou vyblitou. o__o)
- bratrův koncert Asking Alexandria (bratr byl na koncertě AA v praze, hajlz. a i když to není můj zážitek, chci si to pamatovat. xD)
- hudební čajovna (to jsem byla za heavy metal. :'D návštěvnost byla minimální, ale aspoň jsem otrávila těch pár lidí svým krásným zpěvem na karaoke. :D)
- zápis (s deidei-chan a miyu-chan jsme vypomáhaly při zápisu do prvních tříd - byla jsem víla. :'D)
- čajovna + kino (první jsme šly s kim-chan do cizí čajovny s valentýnským tématem, a potom jsme šly s holkama z béčka do kina na Signál, protože měly lístky navíc. :'D)
- aquapark(s papa a kim-chan jsme jeli do aquaparku, kde jsme jezdily s kim-chan nonstop na tobogánu, hrály si na dannyho a bena a vyřvávaly si plíce. nebo jsme zpívaly doki doki. >.
- jarní prázdniny (byly na krůtu. rychle uběhly a byly nudné. ._.")
- přihlášky na střední (na dva gymply. ._.')
- otaku čajovna (anoano, anime a manga! 8D to byla asi nejzdařilejší čajovna až teda na kuchyň - pokusy udělat sladkou rýži s ovocem a dango. :D)
To je vše, na co si vzpomenu v momentální chvíli. :P

A když už jsme u toho shrnování, tak bych mohla sepsat i hlášky...
Hovna. Konzerva hoven. Zavařenina hoven.
"Jak chutnala stolice?" "Byla výborná."
Yu se plácne konzervou hoven do čela.

S kloboukem... s kloboukem! Dejte ještě sem... müsli s kloboukem! S kloboukem! Dejte ještě sem... naposledy! Lalalá, lalalá! Lalalalá, lalalá~
Wo ist mein Hut?! Wo ist mein Müsli?! Wo ist mein Hanchen?!

Já jsem novelista, já píši novely.
Já jsem školník, já kradu papuče.

Zaútočili na něj kohouti!
Zaútočili na něj klobouci!

Vždycky jsem chtěla černého kluka se zelenýma očima.

Satan! Miron z nebes! Je ovládnutý koblížkovou silou!

"Co podniknem?"
"Kolik stojí salám?"

"Tak jsem přiběhla a řekla, že můj otec vyvraždil celou rodinu. A ona, že mám počkat, že jde vynést odpadky."

Danny Bruceová.
Ben Worsnopová.

"Dvacátý osmý Barney. Dvacátý devátý Barney. Dvacátý desátý Barney."

*dead*

Nechápete, což?

Další články